To je název knihy, kterou napsala Anne Maguirová. Je to Irka, která se narodila v Severním Irsku v Befastu stejně jako její manžel Paddy. Po svatbě odešli do Londýna se záměrem, že si vydělají nějaké peníze.
Pak se vrátí domů, do Belfastu. Měli však děti, jedno druhé, třetí a čtvrté a v Londýně zůstali. Až přišel rok 1974. Boje mezi protestanty a katolíky v Severním Irsku se vlekly už dlouhou dobu, Irska republikánská armáda (IRA) však v té době prováděla teroristické činy po celé Britanii. A po jednom výbuchu, při kterém zahynuli lidé, padlo liché podezření i na rodinu Anne Maguirové. Při domovní prohlídce našli v koupelně gumové rukavice. Anne vysvětlovala, že kvůli kožní nemoci v nich vytírá, pere, a podobně. Chemická analýza odhalila na jejich povrchu různé chemické látky, které mohly pocházet z domácí výroby výbušnin a na základě toho byli rodiče a dva synové odsouzeni k dlouhým letům vězení.
Těžiště knihy je však v popisu života rodiny a způsobu, jak se Anne vyrovnávala s nespravedlivým obviněním, životem ve vězení a když se po osmi letech věznění došli odborníci k závěru, že chemikálie na rukavicích nemusí pocházet z výroby výbušnin, musela Anne pracovat na tom, aby všem odpustila i těm, kteří ji při výsleších mučili. A protože stále tvrdila, že je nevinná, mučení prodlužovali, až jí trvale poškodili zdraví. Británie je samozřejmě kultivovaná země, mučení tam není povoleno, když však šlo o teroristy…
Knihu Anne Maguirové Proč zrovna mně? vydalo Karmelitánské nakladatelství již v roce 1997, ale já jsem si ji přečetl až teď a zaujala mne.
