V některých případech to však může budit pochybnosti, jak ukazují následující příklady. Prvé dva jsou úsměvné, ve třetím je úšklebek.
Prvý případ se stal ještě za starého Rakouska. Na jeden úřad do Prahy přijel revizor z Vídně a celý den dělal dusno. Druhý den přišel jeden úředník do práce a zeptal se: „Bude tady dneska zase z Vídně ten ras?“Všichni ustrnuli, poněvadž dotyčný revizor byl již v místnosti, jen ho zrovna kryl roh skříně. A navíc rozuměl česky. Byl z toho malér, za kterého nakonec nic nebylo, protože všichni úředníci svorně tvrdili, že slyšeli, že příchozí se zeptal: „Bude tady dneska zase z Vídně ten pán zas?“
Druhý příběh se stal při jednom zápase nižší fotbalové soutěže. Rozhodčí zapískal a jeden hráčů na něho zavolal: „Běž do p.či!“ Rozhodčí to dal do zápisu a onen hráč šel před disciplinární komisi. Šli s ním spoluhráči a všichni svorně tvrdili, že slyšeli, jak na rozhodčího zavolal: „Běž k tyči!“ Z potrestání nebylo nic. Zřejmě komise uvěřila, že dotyčnému hráči ležela na srdci bezpečnost rozhodčího.
Třetí případ se stal před několika roky v nejlidnatější muslimské zemi, kterou je Indonésie. Mezi muslimy a křesťany vypukly nepokoje, kterým padlo za oběť několik desítek křesťanů a několik muslimů. Policie situaci uklidnila a vyšetřila. Křesťanští svědkové před soudem jednotně vypovídali, že útočit začali muslimové. Muslimové zase jednotně vypovídali, že útočit začali křesťané. Soudce byl muslim, dal za pravdu muslimům a dva křesťany odsoudil k trestu smrti. Některé zahraniční televize dokonce přinesli k případu reportáže. V jedné z nich se reportér zeptal muslima, zda věří, že násilí vyvolali křesťané. Ten se ušklíbl a neodpověděl.
