Včerejší blog Lubomíra Čermáka o Sázavském klášteře si říká o to, abych něco více napsal o osudech staroslověnské liturgie. Tu k nám přinesli Konstantin (Cyril) a Metoděj.
V roce 868 při své cestě do Říma získali od papeže Hadriána II. slavnostní schválení pro její užívání.
Kníže Václav měl na knížecím hradě kněze Pavla, který používal staroslověnskou liturgii, ale jeho nástupce Boleslav Pavla vyhnal a nahradil knězem používajícím latinskou liturgii. Staroslověnská liturgie se později pěstovala v onom Sázavském klášteře, který v r. 1096 zrušil Břetislav II. Tedy spíše v něm usadil benediktýnské mnichy užívající latinu. Co ho k tomu vedlo, to jsem se nikde nedočetl. Měl za manželku Lukartu z Bogenu, Němku však mělo za manželku mnoho našich knížat. Podotýkám, že proti latině nic nemám. Ve středověku plnila stejnou úlohu jako dnes angličtina. Kdo se dnes zabývá hlouběji o jakýkoliv obor, musí umět anglicky.
Ale zpět k té staroslověnštině. Karel IV. se setkal se staroslověnskou liturgií v Chorvatsku a velmi se mu líbila. Přivedl staroslověnské mnichy do Prahy a zřídil jim klášter Na Slovanech neboli Emauzský, podle toho, že byl vysvěcen o velikonocích 1372, kdy se četlo evangelium o cestě dvou učedníku do Emaus. Klášter v roce 1611 za vpádu Pasovských vyplenila luza a tím u nás staroslověnská liturgie skončila podruhé. Zmizela tehdy i skvostná bible, kterou Karel IV. nechal pro klášter zhotovit. Písaři při jejím zhotovení využili 12 pergamenů, které se dochovaly z bible používané v Sázavském klášteře. Opatřili ji skvostnou vazbou zdobenou zlatem a drahými kameny. O několik století se někdo podíval na bibli chovanou jako součást královského pokladu ve Francii, na kterou přísahali při korunovaci francouzští králové, a zjistil, že je psána neznámým jazykem. Později přišli na to, že je to staroslověnština a 12 lisů že je poněkud odlišných. S velkou pravděpodobností je to bible z Emauzského kláštera. Dnes však už to zdobení nemá, za Velké francouzské revoluce zmizlo. Pokud se někomu zdá přehnané, že francouzští králové přísahali na bibli, aniž věděli, co v ní je, tak bych uvedl, že jsem slyšel, že někteří poslanci a další politici byli přistiženi, že nevědí co je v ústavě, na kterou skládali slib. To se však jistě stalo v nějaké banánové republice, nikoliv u nás.
Po vzniku Československa se staroslověnská liturgie u nás opět objevila, poněvadž ji používá pravoslavná církev a Řeckokatolická církev většinou na východním Slovensku. Pravoslavní uznávají za svoji hlavu některého patriarchu, řeckokatolíci uznávají římského papeže. Řeckokatolíků bylo u nás za První republiky asi 300 tisíc. Po roce 1948 byla řeckokatolická církev administrativně zrušena a všem bylo nařízeno uznávat za svoji hlavu moskevského patriarchu. Toto se oficiálně nazývalo Akce P a řídil ji Gustáv Husák. Více na adrese https://www.getsemany.cz/node/217. Na východním Slovensku jsem slyšel i o mrtvých, které si likvidace této církve vyžádala. Prešovský biskup Gojdič, který se stavěl proti podřízení moskevskému patriarchovi, dostal doživotí. Mnoho prostých věřících bylo odsunuto do vyprázdněných Sudet. Po roce 1989 byla činnost řeckokatolické církve opět povolena. V Ostravě se v jednom kostele konají řeckokatolické bohoslužby ve staroslověnštině. Byl jsem tam jednou, jejich zpěvy se mi velmi líbili, staroslověnštině jsem však nerozuměl, v římskokatolickém kostele rozumím, používá se tam čeština.
