Srpen 1968 – Plakáty a diskuze
Mnohé plakáty byly v ruštině, některé zesměšňovaly okupanty. Jinde zase psali nápisy barvou na stěny domů. Obyvatelé vyšli mezi vojáky a ptali se jich: „Co tady děláte? Bojujete proti kontrarevoluci? Viděli jste nějakého kontrarevolucionáře?“ a podobně. Rusové byli z toho zcela zmatení. Nevím, na co je připravovali jejich politruci, ale v každém případě byla realita zcela jiná. Ostravu přitom obsazovala Železná divize, tedy elitní vojsko. I ti byli totálně zmateni z toho, co viděli. Vybavuji si ženu, která šla mezi vojáky se dvěma dětmi a ptala se řidiče tanku: „To jsi přišel střílet do toho? Nebo do toho?“ A pozvedla toho menšího chlapce, aby ho řidič viděl. Vojáček se rozbrečel a vzlykajíc tvrdil, že nikdy do nás střílet nebude. Ostatní mu pak podali cigaretu, aby se uklidnil. Tak se mu klepala ruka, že nebyl schopen si tu cigaretu zapálit. V Praze to bylo ostřejší, shořelo tam i několik tanků a automobilů. Do Košic přijížděly nákladní automobily s vytlučenými okny a mnozí vojáci měli rozbité hlavy ovázané fáči. Když projížděli vesnicemi, lidi je vítali kamením. I tam se podařilo lidem zapálit několik vozidel. Vojáci vyskákali a začali vozidla hasit. Jeden si opřel samopal o blízký strom. Přitočil se tam mladý Cikán, samopal vzal a utekl. Zdá se, že Ruští vojáci měli zakázáno střílet, ale některým stříkli nervy a na náměstí v Košicích se střílelo. Na prodejně Tuzexu byly krev jednoho mladého zastřeleného Slováka. Brzy tam měl pamětní desku. Za normalizace byla odstraněna.
Po několika letech jsem byl služebně v Kolpinu u Leningradu. V závodě se jeden ruský inženýr zmínil, že jeho příbuzný padl v srpnu 1968 v Československu. „Já myslím, že žádný Rus v srpnu 1968 u nás nepadl.“ Ohradil jsem se. – „Mnoho!“ Kontroval ruský inženýr. Po návratu jsem o podivném rozhovoru vyprávěl známým. Kupodivu se ozvali dva další, kteří měli podobný zážitek. Neměli jsme pro to vysvětlení. Bratr byl někdy v roce 1976 na vojenském cvičení v Rusku a jeden ruský důstojník se ho ptal, proč jsme v r. 1968 postříleli tolik ruských vojáků. Bratr oponoval, že se u nás nestřílelo. Ruský důstojník však tvrdil, že se svou jednotkou vykládal mrtvé ruské vojáky z vagonů, když je přivezli z Československa. Po čase jsem se dověděl, že mnohé jednotky byly demoralizované, museli je vystřídat. Odvezli je do Ruska a za hranicí v Karpatech je postříleli. Politrukům, kteří jim zcela nepravdivě vykreslili naši kontrarevoluci, se asi nestalo nic. Plakáty a osobní rozhovory mohou mít někdy nečekané následky.
Když jsem byl v r. 1965 na vojně, politruk vyprávěl, jak v roce 1956 šli na pomoc Maďarsku. Doslova řekl: „My jsme jim šli pomoci a oni po nás plivali!“ Byl to politruk, měl to vygumovaný. Normální člověk by z toho poznal, že není vítán. Ruští vojáci byli normální lidé.
Ruská vojska u nás pak zůstala 23 let. Po celou tu dobu platilo nařízení, že ruští vojáci nesmějí sami vyjít z kasáren, nedostávali vycházky. Pouze na organizovaná setkání s našimi občany mohli jít vybraní vojáci za dozoru důstojníků, kteří hlídali, aby se nekontrolovaně nebavili s našimi lidmi. Tak se obávali, že by se mohli nakazit nepovolenými názory. Naproti tomu v NDR sovětští vojáci měli vycházky.
A ještě jeden zážitek z Ruska. Bylo to někdy v roce 1974. Po skončení jednání se se mnou dal do soukromého hovoru jeden Rus. Byl to velmi inteligentní a citlivý člověk. Řekl mi, že je mu velmi líto, že sovětská vláda to dovedla k tomu, že Češi a Poláci nenávidí Rusy. A jednou že dojde k tomu, že se Sovětský svaz rozpadne. To, že se odtrhnou kavkazské a středoasijské republiky mu tak nevadilo, ale že se odtrhne i Ukrajina a Bělorusko, to mu bylo velice líto. Řekl jsem mu, že to není možné. Skutečně se mi to v r. 1974 zdálo neuvěřitelné. Odpověděl, že jednou k tomu dojde. Na jeho slova jsem si vzpomněl, když k tomu skutečně došlo.
Ladislav Jílek
Všem bylo jasné, že to musí fungovat – a ono nic, část I - Války
Již mnohokrát se stalo, že někdo přišel s novou myšlenkou, která chytla. Všem lidem bylo jasné, že to je ono, nadchli se pro ni, realizovali ji – a nakonec se ukázalo, že to nefunguje.
Ladislav Jílek
Poznámky k eutanazii
Vím, že většina lidí má vyhraněný názor na dobrovolné ukončení života. Pokud někdo na toto téma ještě chce vést úvahy, doporučuji zvážit níže uvedená fakta.
Ladislav Jílek
Něco k huti Liberty
My starší ji známe pod jménem Nová huť Klementa Gottwalda. Ti ještě starší ji znali pod jménem Jižní závod, který jí dali Němci, kteří ji začali stavět během 2SV.
Ladislav Jílek
I já se vyjadřuji k Benešovi
Několik blogerů v souvislosti s datem 15. března se vyjádřilo k prezidentovi Edvardu Benešovi. Většinou ho hodnotili spíše negativně. Přidám svůj pohled.
Ladislav Jílek
Je 0,03% zanedbatelné množství?
Mnozí lidé popírají, že růst průměrné teploty způsobuje vypouštění CO2 do ovzduší a jsou alergičtí, když uslyší Green Deal.
Ladislav Jílek
Blíží se jaro
A to nás inspiruje k různým aktivitám. Cítíte již takové nutkání? Mám tady námět, který by třeba mohl někoho zaujmout.
Ladislav Jílek
Kroutím hlavou
Dosti často mně něco přiměje k tomu, že kroutím hlavou. Asi před půl rokem se na zastávce Konzervatoř objevil billboard, kterému jsem nerozuměl.
Ladislav Jílek
Anekdoty D
Myslel jsem, že během Silvestra zveřejním celou abecedu starých anekdot. Děti a známí mě vtáhli do jiné zábavy. Pokračuji anekdotami o dětech a domorodcích.
Ladislav Jílek
Básně vhodné k dnešnímu dni
Následující rýmovačky jsem posbíral podobně jako anekdoty. Žádnou z nich jsem nevymyslel. Myslím, že by se mohly na Silvestra hodit.
Ladislav Jílek
Anekdoty ABC
Zítra je Silvestr, pokud byste se náhodou nudili, můžete zkusit níže uvedené anekdoty. Samozřejmě jsou všechny staré a autoři jsou anonymní.
Ladislav Jílek
Poznámka k předvánoční tragedii
Případ střelby na filozofické fakultě propírají všechna media i diskuzí fóra. Je neuvěřitelné, že tento student nikomu nepřipadal nebezpečný či alespoň zvláštní.
Ladislav Jílek
Krakovský betlém
Prvý betlém, jak známo, vytvořil František z Assisi v roce 1223 v Graccio. Do jeskyně dal figury a vedle nich živá zvířata. Líbilo se to a za těch rovných 800 let se betlém v nejrůznějších verzích rozšířil po světě.
Ladislav Jílek
Ztracené výkresy
V roce 1967 jsem se stal členem velké party, která projektovala Východoslovenské železárny, jejichž výstavba v Košicích byla tenkrát v plném proudu.
Ladislav Jílek
Vzpomínka detektivní
V roce 1978 jsem byl zařazen do nově vytvářené skupiny, která měla na starosti výrobu náročných komponent pro jaderné elektrárny. Brzy naše skupinka dosáhla počtu čtyř pracovníků.
Ladislav Jílek
Velký omyl
Zase máme výročí svržení komunistického režimu a opět slyšíme a čteme rozdílné hodnocení, od nadšených oslavných článků a projevů přes méně nadšené a rozpačité až po ty odmítavé.
Ladislav Jílek
Před 60 lety zemřel papež Jan XXIII.
Bližší údaje o Janu XXIII., občanským jménem Angelo Roncalli, lze nalézt snadno. Já vzpomenu jenom jedinou jeho důležitou vlastnost: smysl pro humor.
Ladislav Jílek
Otevřený konec
Včera jsem ukončil zveřejňování povídky na pokračování. Některým lidem se nelíbil otevřený konec. Na svoji obranu bych chtěl uvést, že příběhy, v nichž je něco nedořčeno, se vyskytují, kam lidská paměť sahá.
Ladislav Jílek
Lukáš, Jitka a Irena - 16/16 Boj o Irenu
Druhý den poté, co jsem Irenu odvezl do léčebny, jsem začal jednat. Ohlásil jsem se v našem podniku u generálního ředitele Tomáše Kolaříka, který začínal v konstrukci a byl taky mým zástupcem. Přijal mne hned další den.
Ladislav Jílek
Lukáš, Jitka a Irena - 15/16 Irena v krizi
Po této ráně Irena se ani nesnažila skrývat to, že pije. Přestala chodit do fitcentra, do kosmetického salonu a přestala o sebe dbát.
Ladislav Jílek
Lukáš, Jitka a Irena - 14/16 Irena začíná s alkoholem
A pak přišel větší problém. Začalo to docela nevinně. U Ireny v práci nastoupila nová pracovnice Tereza.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 420
- Celková karma 17,82
- Průměrná čtenost 522x