Nejkrásnější ráno

Toho dne nejen vyšlo slunce, ale současně se z nebe snesl anděl a z hrobu vyšel Boží syn. Pokusme si představit, co lidé toho jasného rána dělali.

Začněme u těch nejvyšších.

Nazítří, v den po pátku, shromáždili se velekněží a farizeové u Piláta a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník řekl ještě za svého života: ‚Po třech dnech budu vzkříšen.‘ Dej proto rozkaz, ať je po tři dny hlídán jeho hrob, aby nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu, že byl vzkříšen z mrtvých; to by pak byl poslední podvod horší než první.“ Pilát jim odpověděl: „Zde máte stráž, dejte hrob hlídat, jak uznáte za dobré.“ Oni šli, zapečetili kámen a postavili k hrobu stráž.  (Mat 27,62-66) Mocní tedy byli prozíraví a vytušili nebezpečí, které hrozí. Pro případ nebezpečí mají ozbrojenou moc a tu také použili. Tady se objevuje jedna ironie: Apoštolové zapomněli, že Ježíš předpověděl své zmrtvýchvstání, mocní nezapomněli. Je to velmi přesná ilustrace Ježíšových slov: Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla. (Luk 16, 8) A má to svoji logiku: Mocní musejí být prozíraví, jinak by je někdo o tu moc brzy připravil.

A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví. (Mat 28,2-4). Další ironie: na jedné straně neozbrojený anděl, který si vojáků nevšímá, a na druhé straně vojáci tehdy nejmocnější armády světa. A tak vojáci ostřílení v bojích za rozšíření impéria či při potlačování povstání v některé provincii nebo alespoň při stihání loupeživých band dostali pro ně směšný úkol: Hlídat mrtvé tělo, aby ho neukradli vystrašení učedníci. A tito vojáci se dávají na útěk.

Když se ženy vzdálily, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím, co se všechno stalo. Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům značné peníze s pokynem: „Řekněte, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali. A doslechne-li se to vladař, my to urovnáme a postaráme se, abyste neměli těžkosti.“ Vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo. A ten výklad je rozšířen mezi židy až podnes. (Mat 28,11-15). Když ozbrojená moc selhal, sáhli mocní k dalšímu osvědčenému prostředku, ke lži. A zabralo to. Jen málo lidí si tenkrát řeklo: „Jak to, že ti vojáci nejsou zavření? Spánek na stráži se vždy tvrdě trestal. Naopak mají dost peněz, tady něco nehraje.“ Většina lidí však nad některými věcmi neuvažuje.

Ženy, jak bylo zmíněno, šly omýt mrtvé tělo a natřít ho vonnými mastmi. U žen je obvyklé, že mají sklon k pořádku a k čistotě a každý nepořádek a nečistotu musí napravit, obzvlášť když se to týká milované osoby.  Moc logiky však v tom jejich chování nebylo: neuvážily, kdo jim odvalí kámen, ani nepamatovaly na to, že se nesmí poskvrnit vstupem do hrobu.

Muži se chovali logicky, jak je u nich obvyklé: Věděli, že jim hrozí nebezpečí, byli proto zavřeni doma. Když ženy přišly od hrobu, pak:

Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu. Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. (Jan 20,4-8)

Ke hrobu se vydali jen dva učedníci, Petr a Jan. Ostatní možná nevěřili ženám, spíše bych však řekl, že neměli odvahu. Jan tedy doběhl první. Možná proto, že byl mladší, možná proto, že Ježíše více miloval. Jan zůstal stát u vchodu do hrobu, vstoupil tam až po Petrovi. I na tomto detailu je vidět, že ho respektoval jako vůdčí osobnost. Když Petr porušil zákaz vstupu do hrobu, bylo to pro něho signálem, že může taky.

Přeji všem nejkrásnější ráno.