Historie výroby kovů 2. Další souvislosti

V této části je tabulka historických dat souvisejících s výrobou kovů a s rozvojem techniky vůbec. Pak jsou zde bližší údaje o začátcích výroby kovů v Izraeli a ve střední Evropě.

Důležité události ve vývoji techniky, především ve výrobě a zpracování kovů jsou uvedeny chronologicky v následující tabulce

událost	místo	čas
tkalcovství
	Alpy
	Indie
	Sumer
	Egypt
	Mezopotamie
	Egypt
	Čína
	Kréta
	Babylonie
	Mykeny
	Egypt
	Egypt
	Řecko
	Řecko
	Čína
	Řím
	Řecko

Jednotliví autoři se v některých údajích liší, musel jsem vybírat.

Podívejme se z tohoto hlediska na dějiny Izraelců. Poměrně spolehlivě víme, že Izraelci přišli do zaslíbené země kolem r. 1200, tedy v době, kdy se už zde vyrábělo železo, avšak v Egyptě, odkud přišli, se železo nevyrábělo. Výroba železa byla zpočátku omezena pouze na Chetitskou říši, obchodníci rozváželi polotovary či hotové nástroje do sousedních i vzdálenějších zemí. Chetité si přísně střežili tajemství výroby železa, kováři (hutnící) se nesměli stěhovat do zahraničí. Přesto tajemství neuhlídali, od r. 1250 př. Kr. začala výroba železa u sousedních tzv. Mořských národů, především Pelištejců a Kanaanců. Nepoměr výzbroje Izraelců vůči Kananejcům musel být velký, svědčí o tom některá místa v Písmu, např.:

Josefovci namítali: „Pohoří nám nepostačí. A všichni Kanaanci, kteří sídlí v dolině, mají železné vozy. (Joz. 17,16)

Hospodin byl s Judou. Podrobil si pohoří, avšak nebyl sto podrobit si obyvatele doliny, protože měli železné vozy. (Sd 4,3)

Vozy byly jistě dřevěné a okované, snad bychom mohli říci i pancéřované. Bašanský král Óga  asi sídlil v pancéřované pevnosti, těžko si lze jinak vysvětlit slova:

Hle jeho lože, lože železné, je v Rabě Amonovců. Je dlouhé 9 loket a široké 4 lokte. (Dt 3,11)

Přesto se Izraelcům podařilo většinu země rychle obsadit. Vojenská převaha Pelištejců daná jejich náskokem ve zvládnutí výroby železa však trvala dlouhou dobu, jak o tom svědčí různá místa v Písmu, např.:

Jabín měl 900 železných vozů a po dvacet let Izraelce krutě utlačoval. (Sd 4,3)

Pelištějci se chovali k Izraelcům stejně, jako se dříve chovali Chetité k Pelištějcům:

V celé Izraelské zemi nebylo možno najít kováře. Pelištejci totiž říkali: "Jen ať Hebrejové nevyrábějí meče ani kopí.“ Když kdokoli z Izraele chtěl dát naostřit rádlo, motyku, širočinu či radlici, musel sestoupit k Pelištejcům. Naostření rádla, motyky, trojzubce a širočiny a zakalení ostnu stálo jeden pím. V čase boje bylo tomu tak, že lid, který byl se Saulem a Jonatanem, neměl po ruce meč ani kopí; měl je pouze Saul a jeho syn Jonatan. ( 1Saul 13,19nn)

Třetí meč později získal David, byla to trofej po zabití Goliáše. Ta trofej sice nepatřila jemu, ale:

Kněz řekl: „Je tu meč Pelištejce Goliáše, kterého jsi zabil v dolině Posvátného stromu. Je zavinutý do pláště za efódem. Chceš-li si jej vzít, vezmi. Kromě něho tu žádný jiný není.“ David odvětil: „Není nad něj, dej mi jej.“ (1Saul 21,10)

To, že s výzbrojí pouhých dvou mečů uhájili Izraelci svoji existenci je lidsky nevysvětlitelné. Náskok sousedních národů ve zpracování kovů dohnali Izraelci až když se David stal králem a a další rozvoj nastal za jeho nástupce Šalomouna.

David také připravil mnoho železa na čepy pro křídla bran a na skoby a tak mnoho mědi, že se to nedalo zvážit. (1Pa 22,3)

V novozákonní době už byly železné předměty levnější a dostupnější. Z Ježíšových slov

Prodej plášť a kup si meč! (L22,36)

bychom však neměli usuzovat, že cena meče byla stejná jako cena pláště. Za plášť by se dal pořídit snad jen ten nejlevnější meč. Následující slova

Oni(apoštolé)  řekli: „Pane, tu jsou dva meče.“ Na to jim řekl:  „To stačí“

která říká Ježíš v době, kdy jeho pobyt na zemi se chýlí ke konci a apoštolové budou muset začít působit samostatně, však lze chápat jako paralelu k tomu, že Izraelci měli v době, kdy hájili své postavení v zaslíbené zemi, taky jen dva meče.

Pokud jde o střední Evropu, pak doba bronzová zde začala asi 1900 př. Kr, doba železná zde začala asi 700 př. Kr., tedy v době halštatské.