Nesvobodná vůle

Pan Jan Fikáček zveřejnil blog o svobodné vůli. Jelikož jsem neznalý filozofie, nestačil jsem na něho. Přesto jsem se vícekrát setkal s projevy nesvobodné vůle a vyvodil z nich závěr.

Začnu příklady: Měl jsem velmi nadaného spolužáka. Hrál za jedno mužstvo šachy na první šachovnici. Bohužel začal mu chutnat alkohol, stal se nespolehlivým, někdy přišel na utkání později, jindy přišel opilý a potřetí se vůbec nedostavil. Tak ho vyhodili, i když byl ve střízlivém stavu výborný šachista. Těžce to nesl, ale neuměl si pomoci. Pak ho opustila žena i s malým synem. Brzy si našel druhou, ale ta to s ním taky dlouho nevydržela. Přišel o práci, nastěhoval se k mamince, ta však brzy zemřela, možná pohled na syna, který se měnil v lidskou trosku, její odchod urychlil. Několikrát jsem s ním během té doby mluvil, bylo mu jasné, že za vše může jeho závislost na alkoholu, ale neuměl si pomoci. Pak se zúčastnil rvačky s vážnými následky. Podrobnosti nevím, dostal však 12 let vězení. Odseděl je a vrátil se v dobré kondici, protože 12 let nepil. Byl rozhodnutý, že nezačne pít. „Mám byt, důchod a dobrou kurátorku, musím to zvládnout.“ Tvrdil mne. Nezvládl to, za několik měsíců byl z něho bezdomovec. Jednou mi řekl: „Mám plán: Domluvím se, aby mne přijali na uzavřené oddělení na psychiatrii v Opavě.“ – „Tam budeš jako ve vězení,“ namítl jsem mu. – „Ale to jediné mne může zachránit.“ Neudělal to, pohyboval se na malé ploše v Ostravě, často jsem ho potkával, nezadržitelně upadal a po čase se ztratil. Je jasné, že závislost či vášeň ochromují naši vůli, on o tom věděl, přiznával si to, ale neuměl to změnit.

Měl jsem druhého spolužáka. Naříkal na problémy s manželkou. Opatrně jsem se ho zeptal, jestli spíše nespočívá problém v jeho pití. „Mám to pod kontrolou!“ ohradil se. Žena i se dvěma syny předškolního věku od něho odešla. To ho těžce ranilo. Pilně je jezdil navštěvovat, až přišlo další rozhodnutí soudu: Zákaz návštěv, manželka tvrdila, že jezdil na návštěvy opilý. On to sice popíral, soud dal za pravdu ženě. To ho těžce ranilo. Já jsem mu radil, ať vymění třípokojový byt za menší, bude mít nižší nájem, což mu pomůže, protože kvůli pití přišel o práci a novou neměl. Nesouhlasil, udržoval byt uklizený a dětský pokoj byl nachystaný včetně autíček a medvídků na skříňkách, aby se synové mohli vrátit, i když už končili školní docházku. Pak předčasně zemřel.

Syn dalšího spolužáka propadl hráčské vášni. Ztratil rodinu a před kriminálem ho zachránili rodiče, kteří obětovali svůj majetek a zaplatili za něho dluhy. I hráčská vášeň zcela zbavuje vůle.

V 19. století zahynul jeden anglický lord v Alpách při lovu kamzíků. Tenkrát je ještě bylo možné lovit. Sluha, který ho doprovázel, vylíčil neštěstí takto: Lord s napřaženou puškou se hnal za kamzíkem a spadl do rokle. Naříkal v rokli a zapřísahal se, že už nikdy lovit nebude. Sluhovi se podařilo spustit se do rokle a vyprostit ho. Když byl lord nahoře, uviděl jiného kamzíka, popadl pušku a šel za ním. Zřítil se ze skály a pád nepřežil. I lovecká vášeň může zbavit svobodné vůle.

Podobně může působit vášnivá nenávist. V polovině šedesátých let minulého století se stal u nás tento případ: U jednoho útvaru se dva vojáci základní služby nesnášeli, přímo nenáviděli. Jeden se rozhodl, že druhého zastřelí. Realizoval to v neděli dopoledne. Druhý voják byl ve stráži, spolu se dvěma dalšími hlídal vzdálený objekt. Věděl, že v tuto dobu musí být vojáci daleko od sebe. Vzal ze skladu samopal a odešel přes plot k objektu. Tam svého nenáviděného kolegu zastřelil. Ovšem hned se vynořili další dva vojáci, nedodržovali totiž předepsaný plán pochůzek a nebyli na svých místech. Rychle je oba jako nežádoucí svědky zastřeli též. Stejnou cestou se vrátil do kasáren. Zakrátko byli mrtví odhaleni a kriminalistům se podařilo najít pachatele. Pod tíhou důkazů se voják přiznal, příčinu nepřátelství však neřekl. Ani psychologové, kteří se vyptávali ostatních vojáků, příčinu nezjistili. Pachatel byl odsouzen k trestu smrti. Popravy se zúčastnil i prokurátor a ještě před popravou se nešťastníka ptal na příčinu nepřátelství. Ani tehdy mu ji nesdělil.

Zatemnit rozum může i sexuální vášeň a další vášně.

Nedotčený studiem filozofie jsem tedy došel k závěru, že vášně jsou tím, co omezuje naši svobodnou vůli, i když to nemusí mít vždy takové katastrofální důsledky, jak jsem uvedl v ilustrativních příbězích.