Poznámky k Židům 6 – Diskriminace a spolupráce

Židé byli po celou historii diskriminováni, tu více, tu méně. To je vše pravda a je třeba si to připomínat, ale pravda jsou také další skutečnosti.

Po zániku Západořímské říše zůstalo v Evropě jen málo Židů, velká většina jich žila jinde: V Persii, Galileji, Egyptě. V Evropě však jejich počet rychle narůstal. V ostatních částech světa počet Židů rostl pomaleji. V průběhu 19. století stoupl počet Židů v Asii a Africe z 500 000 na 750 000. Za tutéž dobu vzrostl v Evropě z 2 milionů na 7 milionů. V roce 1914 bylo v Rusku i po velké emigraci, kterou vyvolaly pogromy, 5,5 milionů Židů. V mnoha muslimských zemích počet Židů naopak klesal.

V r. 1820 byly v USA 4000 Židů, v r. 1925 už 4,5 milionů. Jednak přílivem Židů z Evropy, jednak vyšším počtem dětí v židovských rodinách.

Při pronásledování Židů v jedné zemi, Židé odcházeli do jiné ale, vždy však do křesťanské, nikdy ne např. do Turecka. Výjimkou jsou 30. léta minulého století, kdy Stalin posílal Židy do gulagů. Tehdy mnoho Židů uteklo do Číny (v Německu už byl u moci Hitler). V Číně Židé posílili tamější komunitu, která tam žila už mnoho set let. Ovšem později po vítězství Mao Ce Tunga, utíkali Židé i z Číny.

V předchozím díle jsem ukazoval příklady dokazující, že Židé mají vizi či čich na příležitosti. V diskuzi mi poslal pan František Luft odkaz http://jinfo.org/. Je v něm přehled významných osobností – Židů. Vesměs to jsou jen Židé žijící v Evropě a od 19. století taky v USA, můžeme říci, že jde o Židy v křesťanských zemích. No, dnes by bylo možná výstižnější mluvit o post-křesťanských zemích, to však zde nebudu řešit. Čili na jedné straně zde byli šikanováni, na druhé straně zde a jenom zde vynikali. Přirovnal bych to k paradoxu, kterého jsem si všiml v Petrohradě, tehdy ještě Leningradě. Překvapilo mne, od kolika lidí jsem tam slyšel nadávky na Jevreje, tak tam říkají Židům (od slova Hebrej). Dokonce jsem hovořil s jedním vysokoškolským profesorem, a když došla řeč na špatně zásobené obchody, svedl to na Jevreje. V duchu jsem se smutně usmál. Kdyby řekl, že komunisté nezvládají organizaci výroby, mohl by špatně dopadnout, když to svedl na Židy, nemusel se ničeho bát. Nevím, jestli věděl, že kdyby výrobu měli v rukou Židé, byly by obchody plné. To na jedné straně. Na druhé straně jsem tam byl na koncertu Petrohradské filharmonie, která má vynikající úroveň a tenkrát mně říkali, že v ní hraje mnoho Židů, to procento jsem už zapomněl. Já jsem to věděl, poněvadž tehdy se u nás vyprávěl vtip.

„Co se ti vybaví, když řeknu jeden Francouz?“ – „Básník.“ – „A když řeknu dva Francouzi?“ – „Milenci.“ – „Mnoho Francouzů?“ – „Revoluce.“ - „Co se ti vybaví, když řeknu jeden Rus?“ – „Geroj.“ – „Dva Rusi?“ – „Pití vodky.“ – „Mnoho Rusů?“ – „Fronta na potraviny.“ - „Co se ti vybaví, když řeknu jeden Žid?“ – „Obchodník.“ – „Dva Židi?“ – „Mistrovství světa v šachu.“ – „Mnoho Židů:“ – „Leningradská filharmonie.“ - - Ono to vlastně nebyl vtip, byla to spíš pravda.

Na jedné straně nepřátelství, na druhé straně vynikající spolupráce. Podobně to fungovalo ve všech evropských zemích.

Židé žili v mnoha zemích, například v Indii. V době, kdy Indie byla kolonií, šli indičtí Židé rychle nahoru vzděláním, získávali dobré postavení v úřadech, v armádě či v obchodu. Po osamostatnění Indie to vše padlo a začali z Indie odcházet.

V křesťanských zemích žila i řada význačných rabínů, kteří sice nejsou dnes moc známí, přispěli však k rozvoji judaizmu. My známe jméno Rabbi Löw, který podle pověsti stvořil Golema. Přidám k němu alespoň světově uznávaného rabína Chatam Sofera, který žil na přelomu 18. a 19. století. Je pochován na starém židovském hřbitově v Bratislavě. Na počátku 2. světové války však měl být hřbitov zrušen kvůli výstavbě železničního tunelu. Židé modlitbou, vyjednáváním a dalšími prostředky usilovali o zvrácení rozhodnutí. Nakonec se to podařilo. „Stal se zázrak!“ říkali někteří. Jiní však odpovídali: „Ano, stal se zázrak, ale stál dost peněz.“ Jeho hrob je tak uchován do dnešních dnů.

Konečně je třeba připomenout, že stát Izraele je dílem Židů z křesťanských zemí, kteří přišli s myšlenkou sionizmu a pak ji i realizovali. Židé ho vybudovali díky podpoře křesťanských a post-křesťanských zem. Do nového státu se pak stěhovali také Židé z okolních muslimských zemí i ze zemí vzdálených.

V nedávné době se na čínských univerzitách začali zabývat otázkou: Čína byla po celá tisíciletí prvou zemí na světě, pokud jde o kulturní i technologickou vyspělost. Před několika málo staletími ji však ve všech směrech předstihla Evropa, jak k tomu mohlo dojít? Odpověď našli v prvé větě Bible, která zní: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Židé a křesťané považují Zemi a celý vesmír za věc stvořenou Bohem, naproti tomu buddhisté a hinduisté považují přírodu za místo, ve kterém jsou bohové. Ani Konfucius se nedostal k tomu, že by přírodu považoval za stvořenou. Evropané proto začali přírodu měřit, pitvat a zkoumat. S tímto závěrem čínských filozofů musím souhlasit. Já bych ho ještě doplnil, že Židé měli Desatero, které bylo platné pro všechny lidi. Chámmurabího zákoník a všechny starověké zákoníky včetně římského práva rozlišovali mezi svobodnými občany a otroky. Desatero platilo pro všechny stejně. Když k tomu přidáme výrok apoštola Pavla:  Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. (Gal 3,28), (mohli bychom přidat i další výroky), vidíme, kde poprvé byla deklarována rovnost všech lidí. Já vím, že v celé historii najdeme nespočet případů porušování této zásady. Sám pamatuji stupnici platnou v době normalizace: 1. Straník, 2. Nestraník, 3. Vyškrtnutý komunista, 4. Vyloučený komunista. Vzpomínám si na případ, kdy nadaný žák neměl šanci dostat se na studia, protože jeho otec byl vyloučený straník. Jeho rodiče byli rozvedení. Tak ho adoptoval druhý manžel jeho matky, což byl straník. A měl přijetí na školu jasné. – Vím, že mne můžete poukázat na případy, kdy se dnes ukazuje, že bohatí mají více práv. Ta idea rovnosti tady byla, i když se prosazovala velmi zvolna. Nakonec vedla k tomu, že se začala prosazovat demokracie. Jen závěrem vyslovuji politování, že odmítáme dát poukaz na židovsko-křesťanské kořeny Evropy do oficiálních dokumentů.