Strýc skrýval tři uprchlíky
Jejich dům byl těsně u silnice na vrcholu kopce. V předjaří r. 1945 šel po té silnici transport vězňů, tzv. pochod smrti. Vězni měli civilní šaty, hodně potrhané. Dozorců bylo málo a působili dost apaticky, asi tušili konec války. Jeden z vězňů, měl málo přes 20 let, utekl z útvaru, schoval se do křoví a pak požádal strýce, který by venku, zda by se u nich mohl ukrýt. Strýc souhlasil, zavedl ho do kuchyně a namazal mu chleba. Věděl, že je vyhladovělý. Z prvních slov se dověděl, že je Žid, utekl z transportu už v jedné z předchozích vesnic, nikdo ho tam však nechtěl ukrýt (byl za to trest smrti), tak transport dohonil a znovu se připojil. Sotva dojedl, objevil se ve dveřích německý důstojník. Úlek prvně zvládl ten mladý Žid. Všiml si, že na plotně je hrnec brambor. Usoudil, že jsou pro prasata. Začal hrát čeledína, vzal brambory s tím, že jde nakrmit prasata. Německý důstojník řekl, že potřebuje dolít vodu do chladiče. Strýc novému čeledínovi řekl: „Prvně běž napumpovat vodu!“ Tak tedy vězeň pumpoval a německý důstojník držel nádobu.
Za krátko se u strýce objevila Marusja. Byla to mladá Ruska nebo Ukrajinka, která byla odvezena spolu s mnoha dalšími mladými lidmi z obsazených území na práci v muničních továrnách. Jelikož tyto továrny byly často bombardovány, mnozí z těchto nasazených volili útěk. Strýc s tetou ji přijali.
A nakonec se u strýce objevil Polák, jehož jméno si ještě pamatuji: Vojtěch Koval. Měl asi 16 let a nějaký německý statkář, který žil buď na východě Polska, nebo ve Východním Prusku, před postupující frontou poslal rodinu do Německa vlakem, cennější nábytek naložil na vůz, na kozlík posadil polského mladíka Vojtu a sám si sedl za něho a jeli do Německa. Němec měl na klíně pistoli a mladíkovi pohrozil zastřelením, kdyby se pokusil o útěk. U mého strýce požádali o vodu a napojili koně. Chvíli si odpočali, a když jeli dál, usoudil Vojta, že teď je správná chvíle pro útěk: koně jsou odpočatí, silnice z kopce, u ní křoví a za ním les. Švihl do koní, koně se rozeběhli a Vojta vyskočil do křoví. Podařilo se. Došel pak k mému strýci, sedl si na zápraží a brečel. Tak ho našla teta a vzala ho domů. Tak měli strýc s tetou na konci války ukryté tři cizince.
Za krátko se po silnici valily armády. Když se objevili první ruští vojáci, Marusja k nim běžela a zdravila je. Ruský velitel, když zjistil, že je sovětská občanka, rozhodl, že musí jet s nimi. To Marusja nechtěla, utekla a skryla se. Ruský důstojník, který měl trochu vypito, začal zuřit a hledal ji. Nenašel ji, chtěl zapálit strýcovi usedlost, aby Marusja vylezla. Nastalý konflikt pomohl řešit ten Žid s hereckým nadáním a ruští vojáci odjeli bez Marusji.
Hned po odchodu fronty se Žid rozloučil a jel do Chrudimi, odkud pocházel, hledat, co zbylo z jeho domova a jeho rodiny. V r. 1947 Žid přijel i se svou ženou, mezi tím se stihl oženit. Ukázal ji, kde se zachránil.
Marusja tam byla skoro dva roky, tak dlouho to trvalo, než sovětské velvyslanectví ji vyřídilo doklady a jízdenky. Dělala domácí práce a chodila pracovat na pole. Strýc měl pole vedle našeho, bylo odděleno jen mezí. Když moji rodiče pracovali na poli, dali nás děti na mez, kde jsme si hráli. Jak nás Marusja viděla, přiběhla a začala se s námi mazlit. Já jsem jí nerozuměl ani slovo. Líbilo se mi, když začala napodobovat zvuky zvířat a ptáků. Nejlépe uměla imitovat kukačku. Dítě si prý pamatuje události spojené s emocemi. Asi se mi to líbilo, že mi to uvázlo v paměti. Konečně Marusja dostala ze sovětské ambasády doklady a jízdenku a odjela s tím, že napíše. Nikdy od ní žádná zpráva nepřišla.
Vojtěch po válce přešel do nedaleké hospody, kde potřebovali pomocníka. Po válce utíkali přes naše území Banderovci. Ukrývali se v lesích za naší vesnicí a Vojtěch se s nimi setkal. Pak přijela naše armáda a chtěl je polapit. Leželi za naší vesnicí, nepadl však ani jeden výstřel. Vojtěch odjel do Polska až v r. 1948. Za ty tři roky vyrostl a zesílil, sousedi mu říkali, když se s nimi loučil, že ho doma nepoznají. Šťastně se shledal s rodinou a po několik let od něho přicházely pozdravy s polskými známkami, pro které jsem si k tetě chodil.
Ladislav Jílek
Všem bylo jasné, že to musí fungovat – a ono nic, část I - Války
Již mnohokrát se stalo, že někdo přišel s novou myšlenkou, která chytla. Všem lidem bylo jasné, že to je ono, nadchli se pro ni, realizovali ji – a nakonec se ukázalo, že to nefunguje.
Ladislav Jílek
Poznámky k eutanazii
Vím, že většina lidí má vyhraněný názor na dobrovolné ukončení života. Pokud někdo na toto téma ještě chce vést úvahy, doporučuji zvážit níže uvedená fakta.
Ladislav Jílek
Něco k huti Liberty
My starší ji známe pod jménem Nová huť Klementa Gottwalda. Ti ještě starší ji znali pod jménem Jižní závod, který jí dali Němci, kteří ji začali stavět během 2SV.
Ladislav Jílek
I já se vyjadřuji k Benešovi
Několik blogerů v souvislosti s datem 15. března se vyjádřilo k prezidentovi Edvardu Benešovi. Většinou ho hodnotili spíše negativně. Přidám svůj pohled.
Ladislav Jílek
Je 0,03% zanedbatelné množství?
Mnozí lidé popírají, že růst průměrné teploty způsobuje vypouštění CO2 do ovzduší a jsou alergičtí, když uslyší Green Deal.
Ladislav Jílek
Blíží se jaro
A to nás inspiruje k různým aktivitám. Cítíte již takové nutkání? Mám tady námět, který by třeba mohl někoho zaujmout.
Ladislav Jílek
Kroutím hlavou
Dosti často mně něco přiměje k tomu, že kroutím hlavou. Asi před půl rokem se na zastávce Konzervatoř objevil billboard, kterému jsem nerozuměl.
Ladislav Jílek
Anekdoty D
Myslel jsem, že během Silvestra zveřejním celou abecedu starých anekdot. Děti a známí mě vtáhli do jiné zábavy. Pokračuji anekdotami o dětech a domorodcích.
Ladislav Jílek
Básně vhodné k dnešnímu dni
Následující rýmovačky jsem posbíral podobně jako anekdoty. Žádnou z nich jsem nevymyslel. Myslím, že by se mohly na Silvestra hodit.
Ladislav Jílek
Anekdoty ABC
Zítra je Silvestr, pokud byste se náhodou nudili, můžete zkusit níže uvedené anekdoty. Samozřejmě jsou všechny staré a autoři jsou anonymní.
Ladislav Jílek
Poznámka k předvánoční tragedii
Případ střelby na filozofické fakultě propírají všechna media i diskuzí fóra. Je neuvěřitelné, že tento student nikomu nepřipadal nebezpečný či alespoň zvláštní.
Ladislav Jílek
Krakovský betlém
Prvý betlém, jak známo, vytvořil František z Assisi v roce 1223 v Graccio. Do jeskyně dal figury a vedle nich živá zvířata. Líbilo se to a za těch rovných 800 let se betlém v nejrůznějších verzích rozšířil po světě.
Ladislav Jílek
Ztracené výkresy
V roce 1967 jsem se stal členem velké party, která projektovala Východoslovenské železárny, jejichž výstavba v Košicích byla tenkrát v plném proudu.
Ladislav Jílek
Vzpomínka detektivní
V roce 1978 jsem byl zařazen do nově vytvářené skupiny, která měla na starosti výrobu náročných komponent pro jaderné elektrárny. Brzy naše skupinka dosáhla počtu čtyř pracovníků.
Ladislav Jílek
Velký omyl
Zase máme výročí svržení komunistického režimu a opět slyšíme a čteme rozdílné hodnocení, od nadšených oslavných článků a projevů přes méně nadšené a rozpačité až po ty odmítavé.
Ladislav Jílek
Před 60 lety zemřel papež Jan XXIII.
Bližší údaje o Janu XXIII., občanským jménem Angelo Roncalli, lze nalézt snadno. Já vzpomenu jenom jedinou jeho důležitou vlastnost: smysl pro humor.
Ladislav Jílek
Otevřený konec
Včera jsem ukončil zveřejňování povídky na pokračování. Některým lidem se nelíbil otevřený konec. Na svoji obranu bych chtěl uvést, že příběhy, v nichž je něco nedořčeno, se vyskytují, kam lidská paměť sahá.
Ladislav Jílek
Lukáš, Jitka a Irena - 16/16 Boj o Irenu
Druhý den poté, co jsem Irenu odvezl do léčebny, jsem začal jednat. Ohlásil jsem se v našem podniku u generálního ředitele Tomáše Kolaříka, který začínal v konstrukci a byl taky mým zástupcem. Přijal mne hned další den.
Ladislav Jílek
Lukáš, Jitka a Irena - 15/16 Irena v krizi
Po této ráně Irena se ani nesnažila skrývat to, že pije. Přestala chodit do fitcentra, do kosmetického salonu a přestala o sebe dbát.
Ladislav Jílek
Lukáš, Jitka a Irena - 14/16 Irena začíná s alkoholem
A pak přišel větší problém. Začalo to docela nevinně. U Ireny v práci nastoupila nová pracovnice Tereza.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 420
- Celková karma 17,90
- Průměrná čtenost 522x