Vzpomínky na válku – partyzáni

V lesích na Vysočině se ukrývali partyzáni. Jeden oddíl byl v lesích za naší vesnicí. My jsme bydleli ve skupině domů stranou vesnice, kousek od toho lesa.

Partyzáni se občas u nás objevili. Přišli večer po setmění v čele se svým ruským velitelem. Jeden zůstal hlídat venku, ostatní šli dovnitř, sedli si ke stolu a řekli mamince, ať jim dá jídlo. Někdy si po jídle dali hlavy na stůl a prospali se. Pak odešli nazpět do lesa.

Samozřejmě Němci o partyzánech v lese věděli, poučili obyvatele, jak se mají chovat. Ke strýcovi, k tomu, který na konci války ukrýval tři cizince, pověsili na strom kus kolejnice a kladivo, aby se tam vyhlásil alarm, kdyby se objevili partyzáni. V noci občas kolem nás projela hlídka, což byla skupina Vlasovců a velitelem byl sudetský Němec, který uměl trochu česky. Jednou viděli, že se u nás svítí, kolem zatemnění na oknech probleskovalo světlo. Neváhali a vtrhli k nám. Zjistili, že se nám telí kráva.

Asi půl kilometru od nás bydlela tatínkova sestřenice, která byla asi o 15 let starší. Její muž J. G. byl za první světové války zajat na ruské frontě. Rusi si s českými zajatci nedělali problém, věděli, že neutečou. Dali ho tedy k jednomu statkářovi, aby u něho pracoval na polích. Po nějaké době, když zjistili, že umí číst a psát a že se už domluví rusky, dali mu i nějakou funkci, ale již přesně nevím jakou. Sám si přibral ještě jednu funkci: Žil s nějakou Ruskou a měl s ní syna Alexandra. Později J. G. vstoupil do našich legií a vrátil se domů. Zde se řádně oženil s tou otcovou starší sestřenicí. Jednoho dne už za 2. Světové války k nim přišli dva partyzáni, byli to bratři L. z vesnice vzdálené asi 5 km. Řekli, že přišli zastřelit J. G. Jeho žena a děti začali plakat a prosit. Partyzáni se nechali uprosit a odešli. V zápětí se však vrátili, že by to velitel bral jako nesplnění rozkazu. Vyvedli J. G. na dvůr a tam ho zastřelili. Důvod, čím se měl J. G. provinit, mu neřekli. Lidé nacházeli různé možné důvody: J. G. byl upovídaný. V hospodě vykládal, že v lese za nimi jsou partyzáni a rád zveličoval. Druhým důvodem mohli být jeho antikomunistické postoje, které byly u legionářů časté. Dalším důvodem mohlo být i pouhé členství v legiích, legionáři bojovali přeci proti bolševikům. Někteří říkali, že ten velitel mohl být syn J. G., kterého zplodil při svém pobytu v Rusku. Ten velitel se totiž taky jmenoval Alexandr. Toto jméno je však v Rusku velmi rozšířené, musela by to být moc veliká náhoda.

Na počátku 50. let byli někdejší partyzáni bratři L. velmi nespokojeni s vývojem u nás. Zakládali další partyzánský oddíl, který měl bojovat proti komunistům. Byli však dopadeni dříve, než začali. Jednoho z těch dvou bratrů chytli po krátké přestřelce v sousední vesnici myslím v roce 1952. Jejich další osud neznám.

Zpět do doby války. Partyzáni podminovali trať asi 5 km od naší vesnice. Věděli, kdy bude projíždět nákladní vlak převážející dodávku pro armádu. Ovšem lokomotiva tenkrát před sebou tlačila prázdný vagón. Tak byl zničen tento vagón. Ve vlaku byl ozbrojený doprovod. Okamžitě začali střílet po lidech, které viděli v okolí hlavně na polích. Několik jich zabili. Mezi nimi i jednoho udavače, který tam náhodou byl.

Po této akci se partyzáni rozhodli přemístit. Odpoledne přišel hajný za mým strýcem a řekl mu, že večer má vzít koně a vůz a přijet na udané místo v lese. Hajný byl ve styku s těmi partyzány. Strýce zvolil proto, že strýc s tetou ještě neměli děti, ty se jim narodily až po válce. Strýc převezl partyzánům vybavení o 10-12 km dál a ráno se šťastně vrátil domů. Strýc říkal, že v životě neměl více strachu, jak při této akci. O akci kromě hajného však nikdo nevěděl, tak byla šance, že to vyjde. Němci měli informátora asi v každé vesnici.

V naší vesnici byl informátorem místní řezník. Získali ho tak, že ho zadrželi, poněvadž dělal sedlákům černé porážky. Tenkrát se musela všechna prasata dávat na jatka. Domácí porážka vyžadovala složité povolení. Obcházelo se to tak, že se prase zabilo tajně v noci. A tomu řezníkovi dali na gestapu na výběr: Jít do koncentráku nebo dělat donašeče. Nechtěl bych stát před takovou volbou. Po válce tento řezník vstoupil do revolučních gard a účastnil se odsunu sudetských Němců. Nevím, jestli při divoké fázi nebo při organizované fázi zabil v Poličce dva německé kluky. Tento případ jsem viděl před nějakou dobou popsaný v jednom časopise. Roky se nemluvilo o aktech msty při odsunu Němců, dnes se to dohání.

Tím jsem se vypsal ze všech vzpomínek na válku, které jsem v mládí slyšel především od svých rodičů.