- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Já na tom byl v roce 1973 velmi podobně. Spíš tedy stejně. Posadili mě k panu B který byl silný kuřák. Ale já mladý boj s ním človíček jsem držel ústa a krok. Kdyby mi tak někdo hulil pod nos dnes, tak mu jednu vypálím. Obrazně samozřejmě.
A pro tebe Láďo karma.
I v zaměstnání to šlo. Demonstrativně jsem si odnesl stůl na chodbu a za chvíli už jsem byl v nekuřácké kanceláři. Stačilo se pořádně ozvat.
Jenže chodit do hospody není zaměstnání a hospodský není váš šéf, jehož cigarety musíte pasivně konzumovat. Jako vám neuvaří v Mototechně guláš, tak v kuřácké hospodě nemůžete čekat čistý vzduch. Nyní se dobrotrusové dočkali a nařídili hospodským, že se v jejich podnicích nebude smět kouřit. Ještě nařiďte majitelům mototechen, aby vám vařili guláš se šesti. Jenže ani pak nebudete spokojení, stále bude co komu zakazovat.
Mne vadilo, že v práci jsem musel dýchat kouř. Tam jsem musel být. Kouření v hospodách mi nevadilo. již tenkrát byly nekuřácké restaurace, i když jich bylo málo. Mohl jsem volit nekuřáckou. Vlaky měly nekuřácké vagony. To jsem považoval za dostatečné, úplná zákaz kouření v restauracích mne překvapil.