Jedna z mych vzpominek na Olympiadu 1972 v Mnichove: "Hosi, podivejte, ta baba vypada jak Fikotka", jsem upozornil me dva kamarady na jedinou zenu v kruhu nekolika muzu u kulateho stolu v jednom ze stanu v mnichovskem olympijskem arealu. Zena se ke mne pootoci a pravi: "Ja nejenom tak vypadam, ja i Fikotka jsem".

Tak jsem se seznamil s Olgou Fikotovou, nositelkou zlate medaile za vitezstvi v hodu diskem na Olympiade v australskem Melbourne v roce 1956. V Mnichove byla clenkou olympijske delegace USA. Pro pozdeji narozene: Olga Fikotova se na olympiade v Melbourne seznamila s americkym kladivarem a rovnez vitezem zlate medaile Haroldem Connollym, za ktereho se v roce 1957 provdala.

Pripomel jste mi pribeh ne opravdoveho cloveka, ale opravdovy pribeh pred lety.

V dnes uz zrejme zaniklem nakupnim stredisku krone ve meste kde Dunaj ziskava sve jmeno jde s plnym vozejkem manzelsky par a vedle pani dorovnava zbozi. Pan pravi sve zene: Ludka zpitaj se te stare skatule jestli nema volaku skatulu, vzik je plny. A dorovnavajici pane se otoci s pockejte stara skatula vam nejakou donese. Vsichni jsme se naramne bavili.

Italové jsou svým zájmem o ženskou krásu pověstní, ale škoda že vám ta Italka neřekla jaký výraz přesně užili-buchta se v italštině nepoužívá-

jinak s tím kardinálem se mi nechce věřit že by právě on užil tak vulgární výraz pro starší ženu-naivně si pořád myslím, že vzdělaní lidé a ušlechtilí duchovní jsou lepší než my obyčejná lůza

Nevím, jaký termín použil, prý nebyl zrovna lichotivý.

Historku o kardinálu Beranovi znám jenom z doslechu, ale nevylučoval bych, že může být pravdivá, mělo se to stát v době, kdy v Římě studoval. Ve studentském věku člověk spáchá i hloupost. Podotýkám, že studenti v seminářích již nosí kolárek, proto ho ta žena považovala za kněze.

No ano, díky mojí řečtině a mým pobytům tam, ale i mému nečeskému vzhledu se tady i tam, i v dalších zemích atd. atd., stále ocitám v takových situacích. Naštěstí jsou vtipné.

Tchan me svagrove emigroval pred vanoci 68 do Zurichu. Byl takoveho skoro italskeho vzezreni. A vzy de strasne rozciloval, kdyz na neho mluvili italsky.

Sedíme v tramvaji ve Vídni na podzim roku 1966. Můj uprchlický kamarád, nějaký Josef, celkem dobrý kluk, i když s inteligencí byl trochu na štíru, vidí, jak do tramvaje nastupuje pohledná dáma už někde kolem pdesátky, s velkými "přednostmi" Dáma se posadila na sedadle před námi a Josef to okomentoval: "Ty vole, to jsou nádherný kozy, to se hned tak nevidí". Načež dáma se k nám obrátí a trošku starobylou češtinou se ptá" Vy mládenci, pakliže jste Češi?" No v nás by se v té chvíli krve nedořezal. Paní, ze které se vyklubala česká Rakušanka, to ale vzala sportovně, možná tu hlášku o "kozách" vzala coby pochvalu .), a dokonce nás pozvala k nim na oběd.

jj, co já toho vyslechla, aniž by tušili, že rozumím té nebo oné řeči.