Tento převratný čin souvisí s tezí rovnosti všech lidí. Jeho realizace nebyla snadná, byly při ní i zákruty. Pochopitelně, na otroctví byl postaven tehdejší hospodářský systém.
Se zrušením či omezením otroctví přišli asi jako první Židé. Vyhlašovali milostivé léto a to jednou za 50 let nebo i častěji, podle situace. Při něm byli propuštěni na svobodu spoluobčané, kteří se kvůli dluhům dostali do otroctví. Později křesťanské státy postupně omezovaly a rušily otroctví. V 8. století, v době vlády Karla Velikého, v západní Evropě pracovali slovanští otroci. Obchodníci je nakupovali v Praze a jinde. Platili za ně meči s nepravým damascenským vzorem, které dělali kováři Karla Velikého. (Díky těmto vysoce kvalitním mečům dosáhl Karel Veliký svých vojenských úspěchů.) Tyto meče byly nalezeny i ve vykopávkách z období Velké Moravy. Karle Veliký několikrát vydal zákaz tohoto obchodu. Možná k tomu neměl ani tak etické důvody, spíše vycházel z toho, že Slované dělali loupeživé výpady proti jeho říši. Naši předkové nebyli tak holubičí povahy, jak bychom si namlouvali. Obchod s otroky však pokračoval. Ještě synové Karla Velikého, kteří po něm převzali říši, opakují zákaz prodávat Slovanům meče. O sto let později kníže Václav, zvaný svatý, zakazoval obchodovat s otroky a v Praze na tržiště a vykupoval otroky. Možná ke zrušení otroctví více napomohl tím, že začal razit groše. To vyžadovalo rozvoj těžby rud a zpracování kovů a zároveň to podporovalo rozvoj řemesel a obchodu. Připomínkou té doby je, že ve většině západoevropských jazyků je označení otroka odvozeno od slova Slovan (Slave, Sklave…atd.). My si tyto skutečnosti radši v učebnicích dějepisu moc nepřipomínáme. Brzy po tom v Evropě bylo otroctví překonáno. Pokračovalo však v muslimských zemích. V otroctví končilo mnoho zajatců v době křížových výprav. Vznikly řády, jejichž cílem bylo vykupování křesťanů z otroctví.
K návratu otroctví došlo po kolonizaci Ameriky. Na Karibských ostrovech a pak i na kontinentu vznikly plantáže a na ně vozili otroky z Afriky lodě obchodníků s otroky. Tam na lodě naložili tabák a další plodiny a dopravili je do Britanie či jiné země. Tam nakoupili korále, sekery, hřebíky a podobné věci. Ty v západní Africe vyměnili s místními obchodníky za otroky, které zase odvezli do Ameriky. Každý takovýto cyklus vynesl velmi slušný zisk. Je zajímavé, že za Francouzské revoluce nevydali žádné nařízení zakazující otroctví. I Francie měla na druhé straně Atlantiku své kolonie, například dnešní Haiti, otroctví tam kvetlo jako jinde. Na obchodu s otroky vydělávali i osoby považované za ctihodné. Jak je to možné? Mnoho lidí tenkrát považovalo černochy za něco podřadného, dokonce se popíralo, že mají duši. Možná si někdo vzpomene, že před lety se promítal film Mise a tam byla scéna, kdy misionář nechal vystoupit indiánského chlapce, který krásně zpíval. A pak položil otázku: „Mohl by takto zpívat, kdyby neměl duši?“
I přes tyto všechny zákruty byla křesťanská část světa prvou oblastí, kde bylo potlačeno otroctví.
Pro ilustraci křesťanského postoje k otroctví bych mohl citovat z Bible například List Filemonovi. Jestli má někdo zájem, ať si ho přečte třeba na biblenet.cz.
