S manželkou tam jezdíme každý rok kvůli kvetoucím kaštanům, ale nejen kvůli nim. Dalším důvodem jsou daňci a kořeny. Ano, kořeny stromů. Vysvětlím to dále.
Okolo hradu je obora, v ní je pěkná procházka. Nedávno ji v restitucích získalo Ostravsko-opavské biskupství.
Projevilo se to tím, že obora má novou bránu.
Právě byla dostavěna obvodová zeď.
Místy jde však jen o obyčejný vysoký plot. Pokud však jde o stromy, tak jsou tam ty staré.
Třeba tyto lípy, ty něco pamatují. Část obory je rezervací, stromy se tam nekácejí. Je tam mnoho přestárlých stromů.
Tak do dutiny této lípy se s oblibou schovávají děti. Líbí se jim tam, protože na druhé straně je po ulomené větvi okno.
Že by to byla nějaká obdoba chůdových smrků na Šumavě?
Stačí pohled odzadu a je jasné: stará lípa zahynula a z pahýlu roste další. Půda je ušlapaná od dětí, které tam prolézají.
Tady jedna taková nesmrtelná lípa dělá třínožku.
Na odumírajících stromech se vyřádí datli. Taky na nich rostou choroše.
Jeden veliký byl docela nízko, pro porovnání velikosti jsem na něho položil čepici.
Jako měřítko jsem k němu postavil manželku. Stromů, které mají okolo pasu okolo čtyř metrů je tady více. No, to jsem se vyjádřil nešikovně. Tak tedy: Jsou zde stromy s obvodem přibližně 4 metry. Je mezi nimi i několik buků.
Poznáte tento strom? Je to bříza, jen má tmavou kůru, což se občas stává.
Toto je asi nějaká cizí jedle, ale mohutná. - Přijeli jsme však kvůli kaštanům.
Stromy, které rostou blíže k vrcholu kopce, mají kořeny na povrchu. Je to proto, že kopec má uvnitř skálu, jak to kopce mají ve zvyku. A na té skále je jen tenká vrstva zeminy. Proto jsou ty kořeny tak vystouplé. Každý v tom může vidět, co se mu líbí: shromáždění ještěrů, slunce či abstraktní obraz.
První stádo daňků jsme viděli odpočívat u rybníka.
Daňkům teprve roste paroží (lopaty). Třetí stádo bylo u skleníku.
Na stejných místech jsme viděli daňky i loni. Celkem jich v oboře žije 140. Taky je tam 120 muflonů, ale ty jsme nikdy neviděli.
Dalším oblíbeným zvířetem je liška Bystrouška. Nedávno ji ukradli sběrači kovů, už je tam však nová. Děti požádají otce, aby je zvedl, a pak hladí lišku po čumáku, naproti tomu ženy v nejlepších letech hladí lišku po ocase. Oba konce jsou tedy vyleštěné.
Jinak je ta liška dosti vlezlá, mají ji i na obecním znaku. A ještě malá odbočka: Liška Bystrouška Rudolfa Těsnohlídka má rodiště u Bílovic u Brna, liška Leoše Janáčka je z Hukvaldské obory. - Lze tam však spatři i další zvířata.
Hukvaldy jsou sice malá obec, ale je tam pěkný kostel, což může ilustrovat tento kousek vstupních dveří.
Vedle kostela je kašna, ovšem bez vody. Ta lyra symbolizuje, že vesnice žije odkazem svého rodáka Leoše Janáčka a mají ji i na znaku obce. Pokud u levé struny vás ruší nějaké smetí, pak to není smetí, ale visací zámek, který tam dali nějací milenci, kteří asi byli hudebně založení, jinak by zámek pověsili na most.
Na návsi rostla mohutná lípa. Uřízli jí korunu a z kmene přímo na místě vyřezali Leoše Janáčka. Šlo by taky říci tak, že Janáček byl v té lípě skrytý a sochař odřezal to přebytečné dřevo. Má to výhodu v tom, že nikdo tu sochu nemůže ukrást, jako tu lišku. Musel by ji vytrhnout i s kořeny ze země, poněvadž Janáček byl na Hukvaldech pevně zakořeněn.
