Komentářů na toto téma bylo hodně. Většinou byly vyvážené a objektivní. Zdá se mi, že některé související události nebyly uvedeny, dovoluji si je proto doplnit.
V počátečním bodě, v r. 1918, byl mezi Čechy a Slováky dost velký rozdíl. Slováci neměli vlastní šlechtu, měli málo vzdělanců a málo průmyslu. Školství bylo převážně maďarské, na mnohých školách se ve slovenčině vyučovalo pouze náboženství. Stále mezi námi přetrvávaly určité rozdíly. Například v roce 1946 u nás zvítězili komunisté, na Slovensku zvítězili demokraté. V r. 1968, když došlo k uvolnění, české noviny měly tato hlavní témata: Akční program strany, demokratizace, ekonomické reforma podle Šika. Slovenské noviny měly tato hlavní témata: Federalizace, alweg a automobilka na Slovensku. Pro mladší uvádím, že alweg měla být nadzemní dráha v Tatrách, kterou kdosi začal prosazovat jako nejlepší řešení pro podporu turistika a všichni se toho chytli. Dokonce časopis Roháč (obdoba Dikobrazu) na titulní straně uveřejnil jako vtip nový slovenský znak, na němž mezi těmi třemi kopci vede čára – alweg. Po srpnu se realizovala pouze ta federalizace.
Během normalizace vykrystalizovali disidenti, kteří byli v Česku soustředěni kolem Václava Havla. Šlo hlavně o umělce a komunisty, kteří vystřízlivěli po roce 1968. Na Slovensku disidentské hnutí představovali katolíci okolo Čarnogurského a bratrů Mikloškových. Akce, které občas v Bratislavě uspořádali, se účastnilo více lidí. V době Sametové revoluce v Praze vzniklo občanské fórum, jádro tvořili lidé kolem Havla a z Prognostického ústavu. Nezasahovalo však na Slovensko, tam vzniklo hnutí Veřejnost proti násilí v čele s tehdy neznámým Budajem a Kňažkem. Tato dvojkolejnost či nekoordinovanost mne tenkrát zarazila. Katoličtí disidenti v Bratislavě vytvořili KDH. Občanské fórum si do voleb vzalo jako partnera VPN, KDH udělalo koalici s lidovci. Nově zvolený prezident Havel si ze Slovenska vzal do svého týmu převážně umělce, nikoliv slovenské disidenty. Vykládal jsem si to tím, že jde ve šlépějích Masaryka, ten myslím za První republiky taky nejmenoval žádného slovenského katolíka ministrem. I když přijímal služku, tak se prvně ptal na náboženství. Katoličku nevzal. Po zvolení jel Havel do Německa, do Bratislavy jel až v březnu. Na ohlášené setkání s občany přišel se zpožděním půl hodiny a byl zcela mimo kondici. Vyznělo to trapně, většina měla dojem, že byl opilý. Po převratu se vrátil z exilu novinář Ferdinand Peroutka (syn Peroutky, jehož údajným citátem se zviditelnil prezident Zeman). Peroutka chtěl zveřejnit článek, v němž doporučoval, že by se měla vytyčit společná idea našeho státu a navrhoval, aby touto ideou bylo křesťanství. Před volbami mu tento článek žádné noviny nevzaly, po volbách ho zveřejnily myslím Lidové noviny, zůstal však bez odezvy. Před červnovými volbami do Národního shromáždění mělo KDH na Slovensku vyšší preference než VPN. Ve volbách však nakonec VPN na Slovensku zvítězilo. Zřejmě pomohlo odhalení předsedy lidovců Bartončíka těsně před volbami jako spolupracovníka StB. Vývoj ve VPN byl poněkud složitější, prvně se podařilo Mečiarovy odhalit Budaje jako spolupracovníka StB a pak se dostal do čela nástupnické HZDS. Svoji popularitu zvyšoval tím, že hrál na strunu nacionalizmu. Před volbami v r. 1992 bylo zřejmé, že Mečiar na Slovensku zvítězí. V Praze proto připravovali Mečiarovo zatčení na základě toho, že byl spolupracovníkem StB. To sice věděli od počátku, ale před tím to nevadilo. Prokurátor Ivan Gašparovič to Mečiarovi prozradil a ten provedl protiopatření. Volby vyhrál a rozdělení prosadil.
Z naznačeného je vidět, že vývoj názorů byl na Slovensku v mnohých směrech odlišný od našeho. Netroufám si však odhadnout, zda citlivějším přístupem by se dalo rozpadu předejít. Rozpadla se totiž Jugoslávie i Sovětský svaz. Zdá se, že po rozpadu socialistické soustavy to byl všeobecný trend. Buďme tedy rádi, že to šlo pokojnou cestou. I když to má jeden důsledek: Nacionalisté v Belgii, Baskicku či ve Skotsku se dovolávají právě příkladu Československa, že rozdělení je možné provést klidně.
