Na toto téma již toho napsáno a taky nadiskutováno hodně a to historiky, novináři, politiky, ideology nebo jen obyčejnými lidmi, poněvadž se to nás všech dotýká. Omezím se na několik poznámek.
Masaryk udělal pro naši samostatnost hodně. Mnoho západních politiků, snad většina, byla totiž proti rozdrobení Rakousko-Uherska na drobné státy. Někteří to zdůvodňovali tím, že „u bran Východu musí stát mohutná říše.“ Tím východem mysleli Osmanskou říši či státy vzniklé po jejím rozpadu. Jiní se obávali, že mnoho drobných států se může stát snadnou kořistí někoho silnějšího. Masaryk vykonal velikou práci, když je přesvědčil o opaku. Značně mu při tom pomohlo skutečnost, že válkou vyčerpané Rakousko se jaksi rozpadá samo. Také to, že naše legie držely celou Sibiřskou magistrálu, dodávalo Masarykovi na vážnosti. Masaryk zastával názor, který hlásali již osvícenci, že národy jazykově blízké patří k sobě a jaksi přirozeně tvoří stát. Z toho jaksi automaticky vyplývalo vytvoření státu Čechů a Slováků. Jižní Slované pak vytvořili stát okolo Srbska. Díky těmto nesporným zásluhám se Masaryk celkem samozřejmě stal prezidentem. Ačkoliv byl po celou dobu uctíván a nazýván tatíčkem, nezaznamenal jsem, že by mu to nějak stouplo do hlavy, naopak své vážnosti vždy využíval k tomu, že mluvil o mravnosti.
Za 20 let se ukázalo, že západní mocnosti, které byly v r. 1918 nakloněni vzniku ČSR, svůj názor změnily. Panská přízeň po zajících skáče, říkali naši dědové. Později se ukázalo, že jazyková příbuznost neudrží stát pohromadě. Tak došlo k rozpadu Jugoslávie, Sovětského svazu a Československa.
Ale zpět k významu vzniku ČSR. Troufám si říci, že pro Slováky byl tento stát záchranou. V Uhrách nebyli jako národ uznáváni a v průběhu staletí docházelo hlavně v nížinách k maďarizaci. Když na Slovensko přišli čeští financi, četníci a učitelé, mnozí se setkali s tím, že se jich ptali lidé, kteří znali oba jazyky (maďarštinu a slovenčinu), zda teď bude vhodnější se hlásit ke slovenské národnosti. Před tím bylo lepší hlásit se k maďarské národnosti. Češi také pomohli na Slovensku vybudovat divadla a další kulturní instituce. Ještě jednu věc bych zmínil. Slováci měli pouze světce z doby Velké Moravy a krátce po ní. Abych byl konkrétní: Kromě sv. Cyrily a Metoda jde o svaté Benedikta poustevníka na Skalce, Mojžíše Uherského a Svorada Andreje a blahoslaveného Maura z Pětikostelí. Po celá staletí, po která byli pod Uhry, nebyl žádný Slovák blahořečen nebo svatořečen. V poslední době to však dohánějí. V roce 1995 byli prohlášeni za svaté Marek Križic, Štefan Pongrác a Melichor Grodecki. Byli umučeni v r. 1619 v Košicích. Pak byla prohlášena za blahoslavené řada Slováků, poslední z nich je Zeman, tedy Titus Zeman, ten byl blahořečen koncem minulého měsíce.
