Občas se setkám s příběhy, které se staly v různých dobách a v různých prostředích, mají však hodně společného. Dnešní příběhy jsou z dob, ve kterých panující režimy prosazovaly státní ideologii všemi prostředky.
Římský císař Dioklecián (284-305) patřil k těm, kteří se snažili zničit křesťanství všemi prostředky. Na císařův popud byla připravena divadelní hra s poměrně jednoduchým dějem. Nemocný muž se nechá pokřtít. Pak je obžalován z toho, že je křesťanem, je přiveden před soudce a zde odvolá svoji víru. Na premiéru přišel i sám císař. Anály nám zachovaly i jméno herce, který hrál hlavní postavu. Jmenoval se Genesius. Lidé si všimli, že když přijímal na počátku hry křest, choval se velmi důstojně. Když pak byl předveden před soudce, přednesl strhující řeč na obranu křesťanů. Císař nechal hru přerušit a přikázal, aby herce mučili, aby odvolal. Neodvolal, tak mu nechal na jevišti setnout hlavu.
A teď příběh, který jsem na počátku 80. let minulého století slyšel na Hlasu Ameriky nebo v českém vysílání BBC. V jednom moskevském divadle připravili hru, která se jmenovala „Kristus ve fraku“. Vystupoval v ní Kristus ve fraku a pronášel svoje kázání, ovšem upravené tak, aby ospravedlňovalo vykořisťování a všechny nectnosti, které se obvykle vyčítají kapitalizmu. Při premiéře začal hlavní představitel oděný ve fraku odříkávat text kázání tak, jak je zapsán v evangeliích. A nepoužil ironizující tón, ale správný patos. V prvých řadách bylo slyšet nápovědu, jak se mu snaží vnutit text podle scénáře. Nepodařilo se, držel se evangelií. Tak šla opona dolů. Ještě než spadla, hlavní představitel zvolal: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Reprízy hry se nekonaly, herec zmizel.
