Lidé začali používat kovy někdy před 8 tisíci roky. Prvých 5 tisíc roků z kovů vyráběly především šperky, sošky a podobné umělecké předměty. Ty sošky byly možná používány jako amulety. Nástroje z kovů se vyráběly velmi málo.
Teprve kolem roku 1000 př. Kr. se začaly ve větší míře vyrábět z kovů nástroje a zbraně. Prvými zpracovávanými kovy byla měď, stříbro a zlato, později bronz. Svým vzhledem tyto kovy lákají dělat z nich ozdoby. Toto platí jak pro oblast Blízkého a Středního Východu, tak i pro říši Aztéků či říši Inků v Americe. Španělští dobyvatelé nám zanechali zprávy, ve kterých se podivují, že indiáni z kovů dělají hlavně sošky a šperky a téměř nepoužívají kovové nástroje. Je třeba podotknout, že všechny tyto šperky byly vyrobeny s velkým vkusem a řemeslnickým mistrovstvím.
Když se později rozšiřuje výroba nástrojů: nožů, seker, vidlic pro lov ryb …atd., mají mnohé nástroje umělecké zpracování.
Mnohé praktické výrobky z kovů, například poháry, mísy, džbány a mnohé další, byly velmi dovedně zdobeny různými technikami.
Výrobky z kovů se staly předmětem obchodu. V jednom muzeu v Sýrii je například uchovávána destička, na které klínovým písmem král Šamši-Adad objednává 10 000 bronzových jehel. O obchodních aktivitách přineslo důkazy zkoumání výrobků obsahujících olovo. Olovo má totiž 4 izotopy 204Pb, 206Pb, 207Pb a 208Pb, přičemž každé ložisko má trochu odlišný poměr těchto izotopů. Jestliže na výrobku obsahujícím olovu zjistíme poměr těchto izotopů, víme, kde byla vytěžena příslušná ruda. Ukázalo se, že mnohé výrobky kupci převáželi i několik set kilometrů daleko. Některé výrobky nepřenášeli kupci ale nájezdníci. Kovové výrobky byly žádoucí trofej.
Po dlouhou dobu se z kovů vyráběla i zrcadla. Byly to vyleštěné měděné či bronzové destičky s držadlem, případně i ozdobou.
Nejstarší zrcadlo bylo nalezeno v jedné hrobce v Egyptě a je datováno do roku 2920 př. Kr. Bylo vyrobeno z mědi. Zrcadla si nesly i izraelské ženy při putování z Egypta, jak o tom svědčí verš:
Zhotovil bronzovou nádrž…ze zrcadel žen (Ex 38,8)
Měď a bronz jsou ovšem velmi špatně leštitelné, takováto zrcadla dávala jen matný obraz, jak o tom svědčí i verš
Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance (1K 13,12)
Kvalitní zrcadla lze vyrobit např. chromováním, to však v biblických dobách ještě neovládali. Vysoce leštitelná je ?-bronz, což je slitina 67 % mědi a 33 % cínu. Takováto zrcadla se vyráběla pouze v Indii. Patrně je viděl Marco Polo, který ve svém cestopise píše, že v městě Cobina, což je dnešní Kúh-Banán v Kirmánu, se vyrábějí vysoce kvalitní ocelová zrcadla. Asi však šlo o zrcadla z ?-bronzu. Běžnou ocel nelze vyleštit na zrcadlový lesk, pouze specielním způsobem přetavenou ocel lze takto vyleštit, což však tehdy ještě nemohli ovládat. Archeologové v Indii nalezli takokováto zrcadla ve velmi dobrém stavu.
Kovy se záhy staly velmi vhodným platidlem. Nejčastěji se používalo stříbro. Zprvu se však odměřovalo vážením, ilustruje to i verš:
Abrahám…odvážil Efrónovi stříbro. (Gn 23,16)
Jako jednotka se tehdy běžně používal šekel, který ovšem v různých dobách a různých místech nebyl jednotný, měl 7-11 g. Později se z kusu stříbra vykoval pásek, který se rozdělil na čtverečky či obdélníčky, které měly hmotnost 1 šekel. Můžeme tedy říci, že prvé mince měly tvar čtverečku a neměly vyražený reliéf. Když Josefa prodávali jeho bratři otrokářům za 20 šekelů (Gn 37,28), pak buďto tento obnos odvažovali nebo mohlo jít o peníze ve tvaru čtverečků. Prvé mince se totiž začaly razit až v 7. století př. Kr. Podle Herodota se tak stalo v Lydii. Tyto mince už měly kruhový tvar, občas byly i oválné, reliéf však byl vyražen jen na jedné ploše. Od 5. stol. př. Kr. se razily mince s reliéfem na obou stranách. K ražení se nejdříve používaly matrice vyrobené z žuly, vyražený reliéf proto nebyl příliš kvalitní. Teprve později se začaly používat kovové raznice, vzhled mince byl pak lepší. Mince však dlouho neměly tvarovaný obvod. S vroubkování okrajů se začalo až v 17. stol po Kr. Prvé mince tedy razili zlatníci a objevovalo se na nich zobrazení zvířat, rostlin a bohů.
Podle některých badatelů se však původně v Lýdii nezačaly razit mince ale amulety či obětní dary, které se postupně začaly uplatňovat jako platidlo. Je to velmi pravděpodobné. V Číně vznikly peníze podobně. Prvně se tam jako platidlo používaly sekery. Lidé šli na trh a nesli sekery bez násad navlečené na provázku. Sekera tenkrát měla velkou hodnotu, proto kováři začali dělat i malé sekery, které sloužily pouze jako drobné platidlo. Později místo seker začali používat stříbrné plíšky, na kterých bylo vyraženo, že mají hodnotu jedné sekery. Tyto plíšky měly proražený otvor, taky se navlékaly na provázek.
Na Velké Moravě se jako platidlo používaly kovové tyčky zvané hřivny. Soudíme tak podle toho, že byly nalzeny v mnoha domech, ve kterých nesídli žádný řemeslník. Historici usoudili, že kováři tam pracovali takto: Na jaře kovář sbalil nářadí a naložil ho na koně. Vzal sebou pomocníka a možná i rodinu. Odjel do podhůří Bílých Karpat nebo do podhůří Vysočiny, kde byly lesy. Udělal milíř a vyrobil dřevěné uhlí. Nakopal rudu, udělal pec a vyredukoval železo. Z něho vykoval tyče tří velikostí. Na podzim se vrátil a za vykované tyče nakoupil zásoby na zimu. Největší množství takovýchto hřiven našli archeologové v Krakově na Wawelu. V Praze se jako platidlo používaly šátky, jak napsal Ibrahim Ibn Jakub. Ale už kníže Václav razil groše. Ve středověku razila mince i mnohá naše města.
Již ve starověku si panovníci uvědomovali význam ražení mincí a postupně prosazovali svoje výlučné právo. Když Ježíš diskutoval s farizeji o placení daní (Matouš kap. 22), už byly na penězích portréty císaře. Dlouho však vedle panovníka razili peníze i jiné osoby či instituce. V Ježíšově době se kromě římských mincí používaly i chrámové peníze a u chrámu byly směnárníci. Trvalo velmi dlouhou dobu, než panovníci prosadili, že pouze oni mohou nechávat razit mince. Poslední osobou, která u nás s panovníkovým souhlasem nechávala razit mince, byl olomoucký arcibiskup Rudolf Jan, který razil dukáty někdy kolem r. 1830.
