Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Historie zpracování kovů 7. Zbraně

14. 05. 2018 15:14:39
Velmi záhy se kovy začaly používat pro výrobu zbraní. Prvně to byly hroty šípů a kopí, šlo tedy nejdříve o náhradu kamenných částí zbraní. Kovové hroty bylo možné tvarově uzpůsobit a snadněji připojovaly k dřevěné násadě.

Brzy se také objevily bronzové dýky a později železné meče a další zbraně. Meče měly mnoho různých tvarů. Mnohé měly ostří jen na jedné straně, často bývaly ohnuté. Meče s ostřím po obou stranách jsou v Bibli označovány jako dvojsečné. Kvalitní meče byly jistě dosti drahé. Nepřerušená tradice výroby mečů podle dávných technologií zůstala dodnes zachována v Japonsku. Cena takovéhoto meče se blíží ceně automobilu. Jejich výroba byla popsána v části věnované speciálním technologiím.

Občas archeologové najdou sekeru nezvyklého tvaru. Zřejmě byla nasazena na dlouhé násadě a používala se jako zbraň.

Nástup kovů umožnil nasazení nové zbraně: bojových vozů. Prvé se objevily v Mezopotámii. Byly dvounápravové a přední náprava nebyla rejdová. Pak se objevily jednonápravové vozy a ty se postupně rozšířily a používali je armády od Egypta po Čínu. Jsou několikrát zmíněné v Bibli, např.:

Vzal též šest set vybraných vozů, totiž všechny vozy egyptské. Na všech byla tříčlenná osádka. (Exodus 14,7)

Tříčlenná osádka byla obvyklá: jeden voják držel opratě, druhý měl štít a třetí měl zbraň. To byl buďto luk, to když se vozy používají pro boj na dálku, nebo kopí, když se používaly pro boj zblízka. Později se osádka zmenšila na dva vojáky a pak na jednoho. Voják měl v ruce zbraň a otěže měl přivázány k pasu.

Ještě před změnou letopočtu se bojové vozy přestaly používat. Ve středověku je s úspěchem uvedli na válečnou scénu husité. Používali dvounápravové vozy, přičemž přední náprava nebyla rejdová. Vozka měl v ruce jakýsi hák, kterým při zatáčení přibrzďoval jedno kolo. V boji tyto vozy tvořily obranou hradbu. Na konci husitského hnutí se opět vytratily.

Z kovů se také brzy začaly vyrábět přilby a brnění. Prvé brnění bylo ovšem skládáno z kruhových či obdélníkových destiček, které byly pospojovány řemínky nebo drátky. Nejdříve se brnění dělalo z bronzu. Takto byl vyzbrojen i Goliáš:

Na hlavě měl bronzovou přilbu a byl oděn do šupinatého pancíře; váha pancíře byla pět tisíc šekelů bronzu. (1Sam 17,5)

Mohlo mít tedy 40-50 kg. Teprve později se začalo uplatňovat železo, jehož zpracování na brnění je podstatně náročnější. Železo v hojnější míře využívali římští vojáci a také místo kovových destiček již požívali kovové pásy.

Některé jednotky měly takové štíty, že šlo o jakousi pancéřovanou jednotku zvanou želva.

Kování rytířského brnění, díky němuž se voják měnil v chodící konzervu, bylo zvládnuto až ve středověku. Asi od 13. století je vyráběli specializovaní kováři, kterým se říkalo platnéři. Tenkrát ještě nebylo zvládnuto válcování plechů. Kovář je museli pracně kovat a pak z nich krejčovským způsobem dělat brnění. Pod něj se dávala drátěná košile. Protože nebylo zvládnuto tažení drátů, kovář nejdříve vykoval kousky drátů o délce asi 25 cm, pospojoval je kovářským svařením a upletl košili.

Dnes tuto výrobu mnozí obnovují a dělají zbroj pro skupiny historického šermu. Používají však válcovaný plech a tažený drát.

Autor: Ladislav Jílek | pondělí 14.5.2018 15:14 | karma článku: 13.31 | přečteno: 297x


Další články blogera

Ladislav Jílek

Historie zpracování kovů 6. Nástroje

Jak jsem již uvedl, kolem r. 1000 př. Kr. se značně rozšířilo používání kovových nástrojů. Šlo jednak o nástroje potřebné k obdělávání zemědělské půdy a jednak se objevovaly nástroje přizpůsobené potřebám různých řemeslníků.

12.5.2018 v 21:12 | Karma článku: 17.49 | Přečteno: 239 | Diskuse

Ladislav Jílek

Historie zpracování kovů 5. Umělecké výrobky z kovů a mince

Lidé začali používat kovy někdy před 8 tisíci roky. Prvých 5 tisíc roků z kovů vyráběly především šperky, sošky a podobné umělecké předměty. Ty sošky byly možná používány jako amulety. Nástroje z kovů se vyráběly velmi málo.

11.5.2018 v 16:34 | Karma článku: 14.62 | Přečteno: 178 | Diskuse

Ladislav Jílek

Historie zpracování kovů 4. Speciální technologie a pověry

Již starověcí hutníci vyřešili řadu problémů, například zvládli zpracování polymetalických rud, tedy rud obsahujících více kovů.

10.5.2018 v 21:47 | Karma článku: 22.77 | Přečteno: 444 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Michal Bareš

Švédský recept na krize

Médii proběhla tento týden zpráva o příručce pro případ krize nebo války, kterou distribuuje Švédsko svým občanům. Jedním z témat této brožury je také připravenost domácností a jejich doporučené vybavení.

26.5.2018 v 7:18 | Karma článku: 13.27 | Přečteno: 604 | Diskuse

Jan Andrle

Brejličky

Jsou to takové předěly v životě mužském - a nepochybuji, že dámy to mají podobně - a jakkoli je čekáte, víte o nich, že přijdou, tak pocit překvapení se alespoň u mne stejně dostavil.

26.5.2018 v 1:21 | Karma článku: 11.70 | Přečteno: 265 | Diskuse

Libuse Palkova

Romantika v Praze a drama na vodě

Kam vyrazit když je horko, a vy v Praze zatoužíte po troše romantiky? Když někdy skončím práci dřív, tak z Veleslavína místo domů zamířím na procházku kolem koupaliště Džbán: Jsou tu krásná romantická zákoutí. jaká byste nečekali.

25.5.2018 v 22:02 | Karma článku: 13.91 | Přečteno: 327 | Diskuse

Jarka Jarvis

Nad Fatrou sa blýska, hromy divo bijú

Je středa, 3. července 1963, 11 hodin večer. Na perónu pražského Hlavního nádraží se tísní houf vykulených teenagerů, okolo nichž starostlivě pobíhají tři studenti ČVUT, fakulta strojní. Odjíždíme na putovní tábor.

25.5.2018 v 21:10 | Karma článku: 11.89 | Přečteno: 310 | Diskuse

Jana Klenorová

Dáma s duší Ďábla

Je objektem snů mnohých. Je to Dáma každým coulem. Chodí celá v černé a to bez výjimky. Vždy perfektně upravená a načesaná. Černá kontrastuje s jejím pohledem, který je vždy smyslný. Ďábel by se za něj nemusel stydět.

25.5.2018 v 21:02 | Karma článku: 10.54 | Přečteno: 283 | Diskuse
Počet článků 133 Celková karma 20.18 Průměrná čtenost 488
Žiji v Ostravě, povoláním hutník, narozen 1943, katolík - dost důvodu pro to, abyste mne nečetli.




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.