Historie zpracování kovů - 15. Vztah společnosti ke kovům

Z předchozího vyplynulo, že výroba kovů postupně hrála větší roli a dokonce měla i významné politické dopady. Podívejme se, jak to lidé vnímali, jaký měla společnost vztah k výrobě kovů.

S výrobou kovů se začalo více jak před 7000 roky, tedy v době, ze které nemáme žádné písemné zprávy. Můžeme se však domnívat, že něco o vztahu ke kovům může ukazovat stará mytologie. Z ní můžeme usuzovat, že postoj společnosti v nejstarší byl až nadmíru kladný. Snad v každé tehdejší mytologii se vyskytuje bůh-kovář: ve starém Řecku to byl Hefeistos, u Římanů Vulkan, u Slovanů Svarog. Zpravidla se uvádělo, že tito bohové naučili prvé kováře zpracovávat kovy. Něco podobného mají i v Japonsku, podle šintoistické mytologie naučila prvého kováře kovat samurajské meče nejvyšší bohyně Amaterasu. Výroba kovů se považovala za jakousi božskou záležitost.

Jednou jsem slyšel jednoho filozofa, který prohlásil, že když je něco vynášeno do nebes, tak v dalším období je to zatracováno do nejhorších pekel. Na vztah společnosti ke kovům tato teze dobře sedí. Tím obdobím zatracování bylo období antiky. Z té doby máme zachovánou řadu dokladů o tom, že mnozí vzdělaní lidé kovy označovali za příčinu největšího zla – války. Ovidius ve svém díle Proměny (Metamorfózy) píše o zlatém věku lidstva, kdy nebylo žádné zlo a lidé ani nemuseli pracovat. Po něm nastal stříbrný věk, kdy už lidé se museli starat o obživu a bydlení, byli však prosti zločinu. Pak přišel bronzový věk, o němž píše:

…bronzové plémě, krutější povahou svou a k strašným náchylné zbraním,
přece však zločinu prosté.                                              (Ovidius, Proměny)

A o době železné píše:

…věk, jenž z nejhorší rudy byl stvořen,
veškeren hřích a stud a pravda i poctivost prchla,
na jejich místo pak nastoupil klam a podvod i šalba,
násilí, úklady lest a zločinná láska k majetku.                (Ovidius, Proměny)

A vše dovršil vynález oceli:

Ocel již zločinná vzešla a zločinnější než ocel
zlato, vzešla i válka, jež bojuje obojím kovem:
Žije se z loupeže teď…                                                    (Ovidius, Proměny)

Ve stejném duchu se vyjadřovala většina tehdejších autorů, uveďme alespoň některé:

Potom železný meč se znenáhla v popředí dostal
přišel v potupu srp, jež ukut byl z poddajné mědi.          (Lucretius: De rerum natura)

Ocel pak původce ran.                                                    (Vergilius)

Hledal jsem, zda nějaký antický vzdělanec vzal kovy na milost, nenašel jsem. Prvý, na koho jsem narazil, byl sv. Izidor ze Sevilly, který se v 6. století snaží poněkud těmto námitkám ulomit hrot:

Železo (ferrum) má jméno podle toho, že se s jeho pomocí zasévají do země zrna (farra), tj. semínka plodin…Užívání železa bylo objeveno až po jiných kovech. Postupem času se jeho užití zvrhlo; neboť to, co se zpočátku používalo k obdělávání země, prolévá nyní krev.

                                                                          (Sv. Izidor ze Sevilly: Ethymologie)

Dlužno podotknout, že tato mírná obhajoba není úplně přesná. Latinský název železa ferrum měl ve starší latině tvar ferzom a podle názoru dnešních jazykozpytců byl převzat zřejmě ze Stř. Východu, například akkadsky se železu říkalo parzillu apod. Nelze jednoznačně odmítnout ani dřívější výklad, podle kterého je název odvozen od latinského slova ferire, což znamená tlouci. Velmi výraznou činností při výrobě železa bylo vytloukání strusky. Germánské jazyky z této činnosti schlagen odvodily název pro strusku Schlack. Poukaz na dobré služby železných nástrojů v zemědělství je však třeba považovat za relevantní.

Negativní vzah ke kovům asi přežíval hodně dlouho. Georgius Agricola v 16. stol ve své knize De re matallica libri XII (12 knih o hutnictví), což byla kniha, která se po 200 let používala snad v celé Evropě jako učebnice hutnictví, věnoval celou prvou knihu obhajobě kovů, což svědčí o tom, že se ještě v té době setkával s odporem vůči jejich existenci. Mj. v této knize vyjmenovává všechny výrobky z kovů, které se v té době používaly. Nezapomněl ani na špendlíky a háčky na ryby. Zpět ještě do antiky.

Někteří antičtí autoři se obraceli i dosti rozsáhlými spisy přímo na římského císaře s žádostmi, aby výrobu kovů zakázal.

V historii vznášené námitky lze shrnout do následujících bodů:

1. Kovy se používají pro výrobu zbraní
2. Ničí se lesy, poněvadž k výrobě kovů je třeba dřevěné uhlí
3. Kouř vznikající při výrobě a zpracování kovů škodí zdraví
4. Při praní rudy se kalí vody potoků a řek
5. Bez kovů se lze obejítJe třeba konstatovat, že všechny tyto námitky jsou více nebo méně oprávněné, včetně poslední, v té době se ještě určitá část lidstva obešla bez kovů. Na druhé straně je však třeba říci, že ti, kteří zakusili práci s kovovými nástroji, především zemědělci a někteří řemeslníci, se již asi nemínili vracet k neželezným nástrojům. Panovníci ovšem na výzvy proti výrobě železa nereagovali. Ani nemohli, lidé totiž čekali, že římské legie budou vítězit a z předchozího povídání vysvítá, že vítězil ten, kdo měl na vyšší úrovni zpracování kovů.Pokud jde o lesy, pak je třeba říci, že na jejich ničení se v okolí Středozemního moře nejvíce podílelo nevhodné zemědělství. Na skalnatých úbočích se pásly kozy, které svými kopýtky narušují půdu, a ta se pak rychle splavuje. Dále byly lesy ničeny na palivo, na stavby budov a lodí. Teprve pak následuje spotřeba pro výrobu kovů. Za zmínku stojí, že stromy v těchto oblastech rostou pomaleji a jsou menší. Problém nedostatku dřeva vyřešili kováři spolu s obchodníky. Kováři se postupně přesunovali více na sever, kde je více lesů. A obchodnici vozili jejich výrobky do tehdejšího kulturního světa ve Středomoří. V bibli to lze doložit veršem:Dá se přerazit železo, železo ze severu, či bronz? (Jer. 15,20)V 5. stol. př. Kr. se hlavním dodavatelem železa stali Skythové, kteří sídlili v jižní části dnešní Ukrajiny a Moldavě. Důležitým střediskem výroby železa byla Kerč (v jazyce Skythů kerč = kovář). V době Kristově se dováželo železo ze střední Evropy, kterou tehdy obývali Keltové. Například v oblasti Podbrezové na Slovensku podle dnešních odhadů sídlilo asi 30 000 obyvatel, což je na podmínky starověku velmi vysoké číslo. Antičtí autoři dokonce zaznamenali název keltského kmene či národa, který zde sídlil: Kotinové. Hlavním předmětem jejich obživy byla výroba kovů. Podmínky k tomu byly velmi příhodné: na jih od Podbrezové leží Slovenské Rudohorie se zásobami rud, na sever Nízké Tatry s nevyčerpatelnými zásobami dřeva, údolím protéká Hron, který byl vhodnou spojnicí na jih. Ještě větší oblast výroby železa byla v okolí dnešního města Nowa Slupia na východě Polska. Archeologové tam odhalili velké množství pecí, římské mince…atd. Nesmíme zapomenout na Linec, ten byl ještě na území Římské říše. Tehdy tam sídlili Keltové a vyráběli železo, v okolí byl ruda i lesy. Ostatně hutě tam jsou dodnes.Přenesení výroby železa do oblasti bohaté na lesy vedlo nakonec ke snížení jeho ceny, v době Kristově už bylo železo levnější než bronz.V Číně problém řešili tak, že pro výrobu železa používali uhlí. Zprávu o tom již ve 13. století podal Marco Polo. Nikdo však tuto informaci nevzal vážně, v Evropě se poprvé použilo uhlí k výrobě železa až v 17. stol. v Anglii.Je zřejmé, že navzdory všem protestům výroba železa stále vzrůstala, i když spolehlivé údaje o vyrobeném množství samozřejmě nejsou k dispozici. Prvý odhad, který lze nalézt, se vztahuje až ke konci 15. stol. po Kr., podle něho se v té době v Evropě vyrábělo 60 tis. tun železa ročně. Takovéto množství železa vyrobí dnes jediná běžná huť za týden. Výroba železa v antickém světě byla jistě o řád nižší.Odráží se období zbožšťování a následné období zatracování kovů na stránkách Bible? Na první pohled to vypadá, že nikoliv. Při pozornějším čtení se ukazuje, že i k tomu se vyjadřuje. Již na počátku Bible čteme:Také Sila porodila, a to Túbal-Kaina, mistra všech řemeslníků obrábějících měď a železo. (Gn 4,22)Výroba kovů je zde tedy považována za čistě lidské dílo. Jestliže někteří dnešní biblisté říkají, že svatopisci při psaní Genese používali motivy ze sumerských a babylonské mytologie, místo mnoha bohů však zásadně mluvili o jednom Bohu, který je zásadně dobrý, a místo toho, aby dílo stvoření označovali za špatné, nazývají ho dobrým. Přijmeme-li tento pohled, můžeme říci, že uvedený verš ukazuje, že místo psaní o tom, že nějaký bůh naučil prvého kováře zpracovávat kovy, bible uvádí, že na to lidé přišli sami. Určité vyzvedávání kovů lze snad nalézt ve verši:Všechno stříbro a zlato i bronzové a železné předměty budou zasvěceny Hospodinu. (Joz 6,19)I zde je však kov chápan jako dílo lidské, pouze pro svou vzácnost je určen k ozdobě domu Božího.Pokud jde o následné období zatracování kovů, pak není možné si nepovšimnout paralely mezi Ovidiem a verši:Hlava té sochy byla z ryzího zlata, její hruď a paže ze stříbra, břicho a boky z mědi, stehna ze železa….Ty jsi ta zlatá hlava.Po tobě povstane další království, nižší než tvé a pak další, třetí království, měděné…čtvrté království bude tvrdé jak železo. (Dan. 2. kap.) Podotýkám, že Danielova kniha je starší než Ovidiovy Proměny.Tím však podobnost končí, protože svatopisec nevidí příčinu úpadku společnosti v železe nebo kovářích. Kovy, hutníci či kováři nejsou v bibli všeobecně považováni za něco špatného. I zde se sice mnohokrát mluví o probodnutí někoho kopím či mečem, zlo je však vždy v srdci člověka, který tuto zbraň drží v ruce. Nápravu tohoto stavu nevidí ve vydání nějakého výnosu, zákona či nařízení, ale pouze ve změně lidského srdce, jak o tom svědčí známé verše:Vystupme na horu Hospodinovu, bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit…I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. (Iz 2,3n)