Co by na to řekl Kalvín?

Touto otázku vyslovil na konci svého blogu „Je vir, není mše“ vynikající bloger Lubmír Stejskal. Nevím, co by řekl Kalvín, domnívám se však, že vím, co by řekl Ježíš.

Ježíš v předvečer svého utrpení se modlil takto: „ …aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.“ (Jan 17,21) Každý krok, který vede k odstranění bariéry mezi křesťany, je třeba vítat. Jinak svět neuvěří, že Bůh Otec poslal Ježíše na zem. Mezi všemi denominacemi je dost věřících, kteří v tomto směru chtějí něco udělat. Je to však velmi obtížné. Vzpomíám si, že někdy v 70. letech minulého století protestantské církve konaly řadu jednání s cílem dosáhnout sjednocení ve sporných bodech, kterých je mezi nimi hodně. Jednání postupovala pomalu, až se jednající strany dostaly k otázce vztahu k židům. Zde jednání zadrhla: Jedni tvrdili, že Lutherův spis Jüden und ihren Lügen platí, druzí stejně naléhavě tvrdili, že neplatí. Na tom jednání ztroskotala. Znal jsem jednoho evangelického kněze, který těžce nesl rozpory mezi protestantskými denominacemi a ztroskotání jednání ho zklamalo: „Ve všem se rozcházíme, jen na nenávisti ke katolíkům se shodneme.“ Prohlásil smutně.

Je však dost osob, i ve vedení církví, kteří to nevzdávají a vynakládají úsilí na ostranění bariér mezi církvemi. Jedním z prvních kroků byly prosby za odpuštění vzájemných křivd. K těmkřivdám došlo již před několika staletími, nejen od katolíků vůči protestantům, ale i mezi různými protestantskými denominacemi. Mnohde nejsou zapomenuté dodnes. Náhodou jsem včera na televizní stanici Noe viděl film Stalingradská Madona. Jeho tématem bylo odpuštění mezi Němci a Rusy hlavně v oblasti Stalingradu. Lidé tam za války trpěli strašně. Němečtí vojácí, kteří upadli do zajetí, taky velmi trpěli a většinou nepřežili. Bylo působivé vidět, že odpuštění je možné. Prostí lidé v tom filmu to ukázali.