Spějeme ke globální kultuře?

Na zastávku u studentských kolejí jsem přišel 8 minut před odjezdem autobusu. Hned za mnou přišla dívka menší postavy s rouškou přes ústa. Podle šikmých očí a černých vlasů jsem usuzoval na Číňanku.

Stoupla si 5 kroků od budky, stáhla roušku pod bradu a zapálila si cigaretu. Než ji dokouřila, třikrát se rozkašlala. Pak zase roušku natáhla na ústa a malý nos. Díval jsem se na ni a říkal si, že její babička asi nevěděla, že existuje nějaké Česko a žila spoutaná tradicemi své kultury. Jistě ji v životě nenapadlo, že její vnučka bude jednou studovat někde v Evropě. Pak přišli dva studenti, kteří spolu hovořili španělsky, a pak ještě přišel jeden a přešli na angličtinu.

Nasedám na té zastávce pravidelně a studenti, často zahraniční, představují většinu cestujících. Všichni mají podobné oblečení, podobné doplňky, podobné mobily, podobná sluchátka v uších… Při cestě do města jsem došel k závěru, že dnešní mladí lidé svoji původní kulturu vyměnili za nějakou globální kulturu. Ve městě jsem se stavil u optika. Byly tam dvě ženy, hlavy měly obalené šátky, černé sukně až k zemi. Byl s nimi muž, vzezřením Arab. Jedna z těch žen si pod dozorem toho Araba vybírala brýle. Arabové jsou častými hosty v lázních Klimkovice u Ostravy. Kuturní místnost v těch lázích jim slouží jako mešita. Většinou si vystačí s místními obchody. Optika tam však není. Když jsem tuto sestavu viděl, vzpoměl jsem si na svůj pocit z autobusu a tézi o globální kultuře jsem musel opravit. Jistě i nemalá část mladých lidí z muslimského světa se přikloní ke globální kultuře. Pokud se však takto začnou projevovat v místech s větším počtem muslimů, vyznikne pnutí, které povede k dalším občanským válkám, jiné způsoby řešení problémů neznají. A dál jsem se ve svých úvahách nedostal.