Haraší jen muži?

V poslední době se zvedla vlna článků o harašících mužích. O harašících ženách se píše jen sporadicky, pokud vůbec. Pokusím se to napravit.

Mnozí pisatelé problematizují, co je harašení a co není. Zřejmě je harašením to, co je dané ženě nepříjemné. To je věc velmi relativní a v tom je úskalí celé této problematiky. To zde řešit nebudu. Jak jsem předeslal, jde mi o sexuální vyváženost, na kterou v tomto případě feministky, gendristé a podobní zapomněli.

Harašící ženy se vyskytují hlavně na feminizovaných pracovištích. Například textilky (ty už většinou zkrachovaly) nebo závody oděvního průmyslu (ty lze ještě u nás nalézt). Patří sem i většina potravinářských závodů. Na dílnách samé ženy, zpravidla se tam vyskytuje jediný muž – údržbář nebo nějaký strojník. Když se ocitnete na Valašsku, doporučuji navštívit na okraji Vizovic palírnu Jelínek. Lze si tam dojednat exkurzi. I když tam vůbec nejde o lehkou práci, pracují tam samé ženy. „Muži to tady většinou nezvládnou“ řekne vám s potutelným úsměvem průvodkyně. Silné pohlaví se v mnohých situacích ukáže být slabší než slabé pohlaví. Když odcházíte z palírny, zjistíte, že jste viděli jen dva muže: Bolka Polívku a Jožina z bažin, jejichž sochy stojí před palírnou. Kolega tedy viděl čtyři muže, ale to bylo tím, že při ochutnávce slivovice, která zakončovala exkurzi, se projevil jako silné pohlaví s některými slabinami.

Jiným příkladem feminizovaných pracovišť jsou základní školy. Mohl jsem trochu nahlédnout do jedné, kde byly desítky učitelek a jen dva učitelé. „Vidíš, jak Ivona jede po Pavlovi?“ řekla mi jedna. – „Nevidím“, přiznal jsem. – „Tak se podívej, jak se okolo něho stále motá a vypíná svoji hruď!“ Pak jsem to již viděl. A to je první rozdíl: Když muž vede dvojsmyslné řeči nebo plácne ženu přes zadek, všichni si toho všimnou. Když žena začne jevit zájem o muže, ostatní muži to zpravidla přehlídnou, (ženy nikoliv). Druhý rozdíl je, že žena může dotírajícímu muži odseknout, že nemíní takové řeči poslouchat. V případě plácnutí po zadku ho klidně může seknout po ruce. A v některých západních zemích dokonce může podat žalobu. Muž má jedinou obranu: dělat blbého a nevšimnout si. Konečně třetí rozdíl je v tom, že odmítnutý muž, pokud je ve vedoucím postavení, ženu, která ho odmítla, zpravidla netrestá, ale tu druhou odmění na prémiích nebo lepší prací. Odmítnutá žena se často pomstí tím, že muže, který její projevy přízně odmítl, začne pomlouvat.

Když je dotírající muž v postavení s velkými pravomocemi, pak už, podle mne, nejde o harašení ale o korupci. Přijetí nabídky „Budeš ke mně milá a já ti pomůžu k filmové roli“ bych spíše považoval za úplatek. Žena, která takovouto nabídku nepřijme, o tom mlčí. Ta, která ji přijme a díky tomu se stane celebritou, začne o tom mluvit po deseti nebo dvaceti letech. Jelikož takovéto ženy nečtou můj blog, pak prosím čtenáře, aby jim vyřídili, že to je pozdě. Měli si stěžovat hned, jak k tomu došlo. Po létech se to špatně prokazuje nebo je to promlčené. Pokud ovšem to ty celebrity dělají proto, aby pozvedly upadající zájem o svou osobu, pak jim to prosím nevyřizujte.