K výročí vzniku našeho státu – Těšínsko a Hlučínsko
V Těšínském knížectví vládla těšínská větev Piastovců, která vymřela v r. 1653 a toto knížectví připadlo jako odúmrť Janu Lucemburskému. O to se opírala česká strana. Polská strana poukazovala na to, že většinu obyvatel Těšínska tvoří Poláci. K české národnosti se tam hlásili obyvatelé měst, obyvatelé vesnic se považovali za Poláky. Těšínsko obsadilo polské vojsko. Bylo dohodnuto, že situaci bude řešit mírová konference velmocí, do té doby se obě strany zdrží jakýchkoliv akcí. Polská strana se chystala provést na tomto území volby, což česká strana brala jako porušení dohody a poslala na Těšínsko vojsko. Jednotky tvořené ostřílenými legionáři rychle postupovaly, účastníci konference jednající o poválečném uspořádání přikázali akci ukončit. Během těchto třenic byli i mrtví. Čechy pochovávali na hřbitově v Orlové, je jich tam 53, padlé Poláky pochovávali ve Stonavě, napočítal jsem na pomníku 36 jmen. Pamětníci mi za mého mládí říkali, že většinu mrtvých mají na svědomí nepravidelné bojůvky. Nakonec situaci řešila konference ministrů zahraničí ve Spa v Belgii. Její jednání prý ovlivnil Beneš tak, že se setkal se všemi poradci jednajících ministrů a těm vysvětlil, že uplatnění národnostního principu by bylo nerozumné, poněvadž by to vedlo k přerušení Košicko-Bohumínské dráhy, která je dopravní páteří republiky. Skutečně pak bylo Těšínsko rozděleno tak, že ona předmětná trať připadla ČSR.
V městech na polské straně žili Češi. Například svatý Jan Sarkander pocházel ze Skočova a vynálezce Josef Božek se narodil v Běrech. Po stanovení hranice mnozí Češi z měst v Polsku se odstěhovali do ČSR.
Polská strana pochopitelně těžce nesla ztrátu území s převahou polského obyvatelstva. Příležitost se naskytla v době mnichovské krize, kdy polské vojsko obsadilo Těšínsko.
Hlučínsko je oblast mezi Ostravou a Opavou po levé straně řeky Opavy. V roce 1742 ho musela Marie Terezie po prohrané válce přenechat spolu se známějším Kladskem Prusku. V této oblasti převažovali Češi, oni si však říkali Moravci. Většinou však uměli i německy, aspoň trochu, a další události způsobily, že to s jejich národností bylo nejasné. Hlučínsko bylo k našemu státu přičleněno v roce 1920, kupodivu proti vůli většiny obyvatel. Prý v Prusku žádný útisk necítili a řemeslníci tam vydělali více peněz. Většina obyvatel tam tehdy více nebo méně ovládala oba jazyky. Po Mnichovu byl ze Sudet vytvořen Sudetengau, Hlučínsko však bylo přičleněno v Říši. To mělo za následek, že i Češi, kteří tam zůstali, museli na frontu. Výsledek vidíte na následující fotce. Byla pořízena na hřbitově v Ludgeřovicích. Když na ni kliknete, možná přečtete, že většina padlých měla česká jména. Hlučínských Čechů padlých v uniformě Wermachtu byly tisíce. Pak přišel odsun Němců. Na Hlučínsku byli Němci většinou ponecháni, prý proto, že Ostrava nutně potřebovala pracovní síly.
Abych skončil trochu veseleji, tak přidám, co mi vyprávěl jeden pamětník. Více jak před 50 lety pomáhal vyplňovat nějaké starší paní z Hlučínska formulář. Došli ke kolonce „národnost“. Paní mu řekla: „Napště si tam co chcetě, bo ja už 4 razy vekslovala.“ Taky mohu dodat, že se tam vyskytuje příjmení Neuschl. Slyšel jsem o jednom nositeli tohoto jména, který se prý podle politické situace četl Ne-uschl nebo Nojšl. Taky se vyprávělo o „průvodci“ na zámku v Kravařích, kde byla expozice věnovaná Ostravské operaci, což byla největší bitva 2SV svedená na našem území. Za minulého režimu tam prý musel za kvalifikovaného průvodce zaskočit místní pamětník a ve výkladu řekl: „Tu na mapě je postaveni vojsk před bitvú. To modre sú naši, to červené sú Ruši.“
Jen bych podotkl, že na okraji mnohých zemí je situace specifická, dosti odlišná od vnitrozemí. Proč by tak tomu nemělo být i u nás.
Ladislav Jílek
Všem bylo jasné, že to musí fungovat – a ono nic, část I - Války
Již mnohokrát se stalo, že někdo přišel s novou myšlenkou, která chytla. Všem lidem bylo jasné, že to je ono, nadchli se pro ni, realizovali ji – a nakonec se ukázalo, že to nefunguje.
Ladislav Jílek
Poznámky k eutanazii
Vím, že většina lidí má vyhraněný názor na dobrovolné ukončení života. Pokud někdo na toto téma ještě chce vést úvahy, doporučuji zvážit níže uvedená fakta.
Ladislav Jílek
Něco k huti Liberty
My starší ji známe pod jménem Nová huť Klementa Gottwalda. Ti ještě starší ji znali pod jménem Jižní závod, který jí dali Němci, kteří ji začali stavět během 2SV.
Ladislav Jílek
I já se vyjadřuji k Benešovi
Několik blogerů v souvislosti s datem 15. března se vyjádřilo k prezidentovi Edvardu Benešovi. Většinou ho hodnotili spíše negativně. Přidám svůj pohled.
Ladislav Jílek
Je 0,03% zanedbatelné množství?
Mnozí lidé popírají, že růst průměrné teploty způsobuje vypouštění CO2 do ovzduší a jsou alergičtí, když uslyší Green Deal.
Ladislav Jílek
Blíží se jaro
A to nás inspiruje k různým aktivitám. Cítíte již takové nutkání? Mám tady námět, který by třeba mohl někoho zaujmout.
Ladislav Jílek
Kroutím hlavou
Dosti často mně něco přiměje k tomu, že kroutím hlavou. Asi před půl rokem se na zastávce Konzervatoř objevil billboard, kterému jsem nerozuměl.
Ladislav Jílek
Anekdoty D
Myslel jsem, že během Silvestra zveřejním celou abecedu starých anekdot. Děti a známí mě vtáhli do jiné zábavy. Pokračuji anekdotami o dětech a domorodcích.
Ladislav Jílek
Básně vhodné k dnešnímu dni
Následující rýmovačky jsem posbíral podobně jako anekdoty. Žádnou z nich jsem nevymyslel. Myslím, že by se mohly na Silvestra hodit.
Ladislav Jílek
Anekdoty ABC
Zítra je Silvestr, pokud byste se náhodou nudili, můžete zkusit níže uvedené anekdoty. Samozřejmě jsou všechny staré a autoři jsou anonymní.
Ladislav Jílek
Poznámka k předvánoční tragedii
Případ střelby na filozofické fakultě propírají všechna media i diskuzí fóra. Je neuvěřitelné, že tento student nikomu nepřipadal nebezpečný či alespoň zvláštní.
Ladislav Jílek
Krakovský betlém
Prvý betlém, jak známo, vytvořil František z Assisi v roce 1223 v Graccio. Do jeskyně dal figury a vedle nich živá zvířata. Líbilo se to a za těch rovných 800 let se betlém v nejrůznějších verzích rozšířil po světě.
Ladislav Jílek
Ztracené výkresy
V roce 1967 jsem se stal členem velké party, která projektovala Východoslovenské železárny, jejichž výstavba v Košicích byla tenkrát v plném proudu.
Ladislav Jílek
Vzpomínka detektivní
V roce 1978 jsem byl zařazen do nově vytvářené skupiny, která měla na starosti výrobu náročných komponent pro jaderné elektrárny. Brzy naše skupinka dosáhla počtu čtyř pracovníků.
Ladislav Jílek
Velký omyl
Zase máme výročí svržení komunistického režimu a opět slyšíme a čteme rozdílné hodnocení, od nadšených oslavných článků a projevů přes méně nadšené a rozpačité až po ty odmítavé.
Ladislav Jílek
Před 60 lety zemřel papež Jan XXIII.
Bližší údaje o Janu XXIII., občanským jménem Angelo Roncalli, lze nalézt snadno. Já vzpomenu jenom jedinou jeho důležitou vlastnost: smysl pro humor.
Ladislav Jílek
Otevřený konec
Včera jsem ukončil zveřejňování povídky na pokračování. Některým lidem se nelíbil otevřený konec. Na svoji obranu bych chtěl uvést, že příběhy, v nichž je něco nedořčeno, se vyskytují, kam lidská paměť sahá.
Ladislav Jílek
Lukáš, Jitka a Irena - 16/16 Boj o Irenu
Druhý den poté, co jsem Irenu odvezl do léčebny, jsem začal jednat. Ohlásil jsem se v našem podniku u generálního ředitele Tomáše Kolaříka, který začínal v konstrukci a byl taky mým zástupcem. Přijal mne hned další den.
Ladislav Jílek
Lukáš, Jitka a Irena - 15/16 Irena v krizi
Po této ráně Irena se ani nesnažila skrývat to, že pije. Přestala chodit do fitcentra, do kosmetického salonu a přestala o sebe dbát.
Ladislav Jílek
Lukáš, Jitka a Irena - 14/16 Irena začíná s alkoholem
A pak přišel větší problém. Začalo to docela nevinně. U Ireny v práci nastoupila nová pracovnice Tereza.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 420
- Celková karma 17,68
- Průměrná čtenost 522x