Ještě na téma smrt dítěte

Toto téma zde v poněkud rozteskněné předvánoční době otevřela Jana Slaninová a pokračoval v něm Pavel Hewlit. Nedá mi to, taky si přiložím polínko.

Za první republiky byl u nás politik František Nosek. Byl ministrem pošt a pak taky ministrem vnitra. Shodou okolností později byl i v Gottwaldově ministr vnitra Nosek, ale to byl Václav. Tedy tento prvorepublikový ministr František Nosek měl těžce nemocného syna. Jednou měl mít v parlamentu přednášku. Před zahájením přednášky přiběhla sekretářka, že ministr má v kanceláři telefonický hovor. Šel tedy do kanceláře a od manželky se dověděl, že jejich syn zemřel. Pak šel do sálu a řekl: „Právě mi volala manželka a řekla mi, že nás syn zemřel. Měli jsme ho velmi rádi a chtěli jsme pro něho vše nejlepší, vím však, že u Pána Boha je mu lépe. – A nyní přistoupíme k přednášce.“ A přednesl ji.

I takto silné osobnosti se najdou.

Vzpomínám si na jeden rozhovor se Zdeňkem Plzákem, v němž se ho redaktor zeptal na smrt jeho syna, který v době dospívání spáchal sebevraždu. Tehdy Plzák řekl, že bez víry, že se zase po smrti shledáme, by to snad nešlo přežít. Od něho mne to dost překvapilo.