Potíže se jmény

Vynikající blogerka Zdeňka Ortová tady nedávno zveřejnila radu, aby ten, kdo má příjmení Malý nedával synovi jméno Tomáš. To mi připomnělo podobné trable se jmény.

Například v jedné vesnici vedle sebe bydleli: Doložal, Mazal, Žaloudek.

Jiný případ: Švagrová je učitelka. Jednou za ní přišel muž, který se přistěhoval s rodinou z východního Slovenska. Jmenoval se Čuraj. Chtěl přihlásit syna do školy. Švagrová mu řekla, že může nastoupit, ale předem ať si změní příjmení, jinak bude terčem vtipů spolužáků.

Měl jsem spolupracovníka původem ze Slovenska, který byl ze smíšeného manželství. Já jsem ho zlobíval, říkal jsem mu: „Otec bol Maďár, matka bola Lovenka a já som taká křižovatka.“ A tento kolega vyprávěl, že měl spolužáka, který měl příjmení Kokot. To ve slovenštině znamená kohout, ale má to i přenesený význam a používá se to jako hrubá nadávka, která je známá i unás. Tento spolužák šel na pedagogickou fakultu, chtěl být učitelem. Tam mu při nástupu řekli, ať si změní příjmení, učitel Kokot – to by bylo sousto pro žáky. Zvolil si jméno Dako, jednak dívčí jméno jeho maminky bylo Daková, jednak usoudil, že je to zcela neutrální jméno. Vystudoval a jako učitel dostal umístěnku na jižní Slovensko do maďarské vesnice. Když se tam jel představit, řekl mu ředitel, ať si změní jméno, protože dako v maďarštině znamená tágo (u kulčníku) a v dané oblasti to má přenesený význam a používá se jako hrubá nadávka, ekvivalent slovenského kokota.

Pak jsem slyšel o jedom chlapci, který krásně hrál na housle. Byl přijat na konzervatoř a tam mu řekli, aby si změni příjmení, že je pro houslistu nevhodné. Jmenoval se totiž Vrzal.