Taky invalida, doufám, že jen dočasný
Letos dne 20. ledna (toho dne všude ležel sníh a bylo chladno) jsem šel po našem sídlišti, bylo náledí a při přecházení ulice jsem uklouzl, spadl a ucítil jsem silnou bolest v horní části stehna. Naštěstí šla kolem žena středního věku. Zamířila ke mně, poněvadž viděla, že nemohu vstát. Požádal jsem ji, aby zavolala sanitku. Sotva to udělala, jelo kolem osobní auto a zastavilo. Vystoupil z něho muž, přinesl deku, položil ji vedle mne a s tou paní mne nakulili na tu deku. Pak mne odtáhli mimo vozovku a ten muž ještě přinesl z auta dětskou sedačku a dal mi ji pod hlavu. Říkal jsem mu, že sanitka může přijet až za čtvrt hodiny. „Mám čas, počkám tady s vámi.“ Odpověděl. Jelo kolem druhé auto, taky zastavilo, vystoupil z něho muž s černou dekou a přikryl mne. „Velmi spěchám, ať si tu deku potom někdo vezme!“ řekl, nasedl do vozu a odjel. Vše se odehrálo naproti domu, ve kterém je opravna elektroniky. V ní pracují dva elektromontéři. Přišel jeden, přinesl svoji bundu a položil ji na mne. Pak přišel ten druhý pracovník z toho servisu, rovněž na mě přikryl svojí bundou a řekl: „Vidíme sem přes okno, až vás odveze sanitka, přijdeme si pro ty bundy.“
Naši lidé chodí po ulicích docela netečně, když se však někdo dostane do potíží, je překvapen, jak jsou všichni ohleduplní a ochotni pomoci. Ostatně to mohou potvrdit i ukrajinští emigranti.
Sanitka mne odvezla na ambulanci, kde mi udělali rentgen, a lékař řekl: „Je to zlomené, chce to šroub. Taky je opotřebená hlavice stehenního kloubu. Můžeme to vyměnit. Zítra vás budu operovat.“ Odpověděl jsem: „Výborně, ten kloub mně občas bolívá.“ Pak mne s vozíkem vystrčili na chodbu, kde jsem dvě hodiny ležel. Tam jsem se začal chvět, přímo otřásat. Nevím, jestli to byla zimnice nebo důsledek šoku, který mi ten pád vyvolal. Kolem chodilo mnoho lidí, i zdravotníci, Chtěl jsem to někomu říci, ale nepodařilo se mi to. Konečně pro mne přišli a odvezli mne na ortopedii, kde mne sestřičky pečlivě uložili. „Máte tlak 190. To je u vás běžné?“ – „Takový tlak jsem v životě neměl.“ Odpověděl jsem. Když zjistili, že beru léky na ředění krve, řekli mi, že mne v tom případě nemohou operovat hned druhý den, ale až v pondělí. V sobotu mne na zlámané noze začal silně bolet kotník. Doktor se na to podíval a něco řekl sestře. Ta pak přišla a začala mi to mazat. „Je to proleženina.“ Řekla mi. – „Proleženina? Ta by mohla vzniknout až tak po dvou měsících a ne po dvou dnech.“ Namítal jsem. - “To jsem si myslela taky. Od té doby, co jsem na ortopedii, viděla jsem na zlomené končetině proleženinu i po jednom dni.“
V pondělí mne zavezli na operační sál. Anesteziolog mi začal vysvětlovat, že mi nedají narkózu, ale umrtví nohu injekcí do páteře. Mluvil dobře česky, ale trochu jsem slyšel cizí přízvuk. Odhadoval jsem to na Ukrajince. Když mi řekl: „Udělejte kočičí hřbet!“, tak to slovo hřbet vyslovil velmi podivně. Později jsem zjistil, že to byl skutečně Ukrajinec.
Po operaci jsem dostal teploty, test na covid byl sice negativní, přesto mne dali na samostatný pokoj. Po týdnu mne poslali do rehabilitačního ústavu.
Byl jsem v té továrně na zdraví poprvé. Profesionální péče, jídla dostatek. Převažovali tam staří lidé po operaci kyčelního kloubu nebo po mozkové příhodě. Já jsem však byl na pokoji se dvěma mladými. Jeden byl po covidu. Měl těžký průběh. Následek byly poškozené plíce a velká slabost. Druhý spolupacient byl sportovec, který si na lyžích zlomil nohu, pánev a páteř. Kolem toho chodili doktoři nejvíce.
Každý den mi sestřička ošetřovala tu proleženinu. Postupně mi přidávali procedury. Jednou se mně zeptali: „Už byste mohl začít chodit do bazénu, v tom případě bych vám však nemohla dávat ty obklady na proleženinu. Tak si vyberte!“ Vybral jsem si ten bazén. Udělal jsem chybu. Po 14 dnech mne ta proleženina tak bolela, že jsem vzal své rozhodnutí zpět. Po osmi týdnech cvičitelka konstatovala, že zvládám všechny pohyby a mohl bych skončit. Ovšem při následující vizitě doktoři konstatovali, že kvůli léčbě proleženiny tam musím ještě zůstat. Pobyl jsem v rehabilitačním ústavu celkem 10 týdnů, pak mne sanita zavezla domů. Manželka mi věnuje veškerou péči, denně jde se mnou na procházku. Sledujeme, jak v okolí odkvétají magnolie a sakury. Každý večer mi ošetřuje proleženinu.
Včera jsem byl na kontrole na ortopedii. Doktor konstatoval, že je to dobře zhojené, pomalu mohu odkládat berle. No, velmi pomalu, při chůzi bez berlí cítím bolesti kloubu. Tak mi budou dělat ještě doprovod: Zítra nás syn poveze do kostela, v pondělí mne starší dcera zaveze na pasové oddělení, potřebuji nový pas. Ve středu nás mladší dcera zaveze do opery. Krátce před tím úrazem jsem měl totiž narozeniny a jako dárky nechci sladkosti, alkohol či předměty, které by zabíraly místo v našem malém bytě. Lístky do divadla jsou naopak vítané.
Jak jsem to konzultoval s mými vrstevníky, kteří prodělali operaci kyčelního kloubu, tak ještě měsíc bych se měl přátelit s berlemi. Netrápím se tím, vím, že to uteče rychle. Celý život utekl docela rychle.
Ladislav Jílek
Všem bylo jasné, že to musí fungovat – a ono nic, část III – Revoluce
Když jsem studoval za minulého režimu, říkali nám ve škole, že revoluce jsou lokomotivami dějin. I mnoho nekomunistických historiků vyzvedá revoluce. Oprávněně?
Ladislav Jílek
Všem bylo jasné, že to musí fungovat – a ono nic, část II - Kolonie
Vzpomínám si, že v padesátých letech minulého století mnoho lidí na argument, že ve Francii, Velká Británii či jiné západoevropské zemi mají vysokou životní úroveň, odpovídal: „Díky koloniím mají vysokou životní úroveň.“
Ladislav Jílek
Všem bylo jasné, že to musí fungovat – a ono nic, část I - Války
Již mnohokrát se stalo, že někdo přišel s novou myšlenkou, která chytla. Všem lidem bylo jasné, že to je ono, nadchli se pro ni, realizovali ji – a nakonec se ukázalo, že to nefunguje.
Ladislav Jílek
Poznámky k eutanazii
Vím, že většina lidí má vyhraněný názor na dobrovolné ukončení života. Pokud někdo na toto téma ještě chce vést úvahy, doporučuji zvážit níže uvedená fakta.
Ladislav Jílek
Něco k huti Liberty
My starší ji známe pod jménem Nová huť Klementa Gottwalda. Ti ještě starší ji znali pod jménem Jižní závod, který jí dali Němci, kteří ji začali stavět během 2SV.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Co s Goebbelsovou chátrající vilou? Nikdo ji nechce, vláda ji nabízí jako dar
Někdejší honosné panství a „hnízdečko lásky“, ale dnes jen chátrající stavení opředené temnou...
Prokremelští Noční vlci projedou Českem, Foldyna se k nim přidá v Praze
Kontroverzní klub motorkářů Noční vlci, který podporuje ruského diktátora Vladimira Putina, se s...
Pokroková a proti válce. V Rusku končí poslední škola vyučující „podle Západu“
V Novosibirsku končí soukromá škola Novokolledž, která si jako jedna z mála v Rusku ústy svých...
Zdanění bezdětných, výpovědi bez důvodu. Fiala chce širokou shodu a klid
Z programových návrhů, se kterými přicházejí strany vládní koalice rok před volbami, mají podle...
Prodej bytu 2+1, 68 m2, K. Čapka, Karlovy Vary
K. Čapka, Karlovy Vary
3 500 000 Kč
- Počet článků 422
- Celková karma 18,06
- Průměrná čtenost 520x