Hefaiston XLI

41. ročník setkání uměleckých kovářů se konal na hradě Hlefštýn 25. až 27. srpna a stále si drží dobrou úroveň. 

Zdálo se mně, že počet stánků nabízející nejrůznější řemeslné výrobky na cestě ke hradu a počet návštěvníků byl vyšší než v minulých létech.

Stánky pod hradem
Cesta ke hradu (mezi pěšími je jezdec na vysokém kole)

Před vstupem do hradu bylo jako upoutávka následující dílo. Bylo u něho napsáno, že váží 400 kg, má 8 chapadel, na chapadle je 140 přísavek a vyžádalo si 365 dnů práce. Detail ukazuje, že bylo vytvořeno spojením velikého množství šroubů, prutů a dalších součástí.

Roman Hrbáček: Octopus
Octopus, detail 1
Octopus. detail 2

Jako každý rok zde byly prezentovány práce žáků uměleckých škol. Ačkoliv témata těchto prací se stále opakují, například mříž, provedení je pokaždé jiné.

Prokop Pattermann: Mříž s listy
Jakub Ruth: Barokní mříž
Petr Binko: Část zábradlí
David Hrdina: Část světlíku

Následující obrázky jsou důkazem, že i dívky mají zájem o obor umělecké kovářství.

Lucie Kindlová: Kosatec
Karolína Radovská: Kohout

Je vidět, že běžnou technikou je dnes povrchová úprava výkovku poměděním nebo lakováním. Mnohé práce však přinášejí novinky, které se v oboru uměleckého kování teprve začínají zabydlovat. Na dalším obrázku je použití fraktálu. Šnek má na konci těla malého šneka a ten má na konci ještě menšího šneka.

Michal Halvoník: Šnek

Jeden učeň tam dokonce vystavoval nůž z damascénské oceli, pěkně vzorovaný. Byl pod sklem a nepodařilo se mně ho vyfotit. Za mého mládí si na něco takového troufli jen velcí mistři. I následující obrázek ukazuje práci žáka umělecké školy.

Richard Rulf: Nesnesitelná lehkost bytí

Využití při výrobě uměleckého výkovku jiného materiálu než kovu je dnes poměrně časté. Zde je dílo, které vytvořili žáci Základní umělecké školy Mšeno společně se svým učitelem Vojtěchem Bursou a sklářským mistrem Jiřím Pačinkem.

Vojtěch Bursa se svými žáky: Transport virus

Tolik práce žáků, teď díla zkušených kovářů. Pár ukázek výtvorů z kategorie užitého umění. Stojan  na víno má nezvyklou povrchovou úpravu. Následující hodiny jsou funkční.

Pavel Rylich: Stojan na víno
Milan Hejl: Kované hodiny I.
Milan Hejl: Kované hodiny II.
Milan Hejl: Kované hodiny III.

Zbytek už je volná tvorba.

Alfred Habermann: Kapka
David Habermann: Muchomůrka
Jakub Mahdal: Moudré opice
Jiří Bohata: Úderník

Na každém Hefaistonu lze nalézt několik křížů, každý má osobité provedení.

Jan Rek: Kříž usmíření
Jan František Melichar: Kříž
Adrien Corbin (Francie): Kříž

Poslední kříž tvořil dvojici (nevím zda úmyslnou nebo náhodnou) s následujícím dílem:

Kévin BerKeboon (Francie): Stonožka
Michal Hikl (Slovensko): Magda aneb Řemeslo má zlaté dno

 

 

Pavel Rudolf: Hledání čtyřlístků

Za dílo reagující na současnou politickou situaci lze považovat následující plastiku.

 

Tomáš Říha: Po válce

Při znázorňování zvířat každý kovář volil jiný postup. Třeba jako tělo použil samorost, ostatní "dokoval".

Tomáš Havránek: Fenečka

Nebo vykoval jen obrysy.

Arkadiusz Banowicz (Polsko): Kůň

Nejčastěji kovář udělá celé tělo z plechu a uzavře to tak dokonale, že si lidé netuší, že tělo je duté. Tady jim to kovář prozradil.

Daniel Čermák: Chrt

Občas je vidět pohyblivou plastiku. Toto je jedna z nich: Když zatočíte kamenem, postava se dá do běhu.

Luboš Kočí: Indiana Jones

A jsme u figurální tvorby.

Maurice Ceelen (Belgie): Sousedova žena
David Habermann: TGM
Libor Hurda: Prognostik (dole bylo dodáno: Nikoliv z prognostického ústavu)

Následující postava nebyla zhotovena z plechu, ale z Jäckelova uzavřeného profilu, odhaduji 50x50 mm. 

PA-KO iL YRIK (opravdu, tak to tam stálo): Niké - sebezpytování

Na vyvýšeném místě na prvém hradním nádvoří bývá vždy vystaveno vrcholné dílo. Letos tam byla následující figurální plastika. Na realisticky pojatou figurální tvorbu si troufají jen skuteční mistři kováři. Tak ostře řezanou tvář jsem u kované postavy ještě neviděl. Ta tvář mě přitahovala. Kromě askeze jsem z ní vyčetl i mírnost a laskavost.

David Čermák: Mnich
Mnich, detail tváře

Na jednou podstavci vedle uměleckého díla seděla kudlanka nábožná. Chyběla jí jedna noha, nebyla schopna se pohybovat. Nevěděl jsem, jak jí pomoci. Nakonec jsem jí nechal svému osudu. Vzpomněl jsem si na jednu anekdotu z práce (pracoval jsem ve výzkumu). Zde je:

Vědec zkoumal blechu. Řekl: "Blecho skoč!" a blecha skočila. Pak jí utrhl jednu nohu a řekl: "Blecho skoč!" a blecha skočila o trochu méně. Pak jí utrhl druhou nohu a řekl.... atd, Nakonec jí . utrhl poslední nohu a řekl: "Blecho skoč!" a blecha nic. Napsal závěr: "Když bleše utrhneme všechny nohy, blecha ohluchne.

Nešťastnice

Došel jsem k závěru, že to není pravda. Té kudlance chyběla jen jedna noha. Tak jsem se otočil k východu z hradu.

Odchod z druhého nádvoří

 

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Ladislav Jílek | čtvrtek 31.8.2023 9:56 | karma článku: 13,94 | přečteno: 210x