Četl jsem v knize "Jak katolická církev budovala západní civilizaci" o archeologickém objevu v Jindřichem VIII. zavřeném cisterciáckém klášteře. V devadesátých letech minulého sto­letí archeometalurg Gerry McDonnell z univerzity v Bradfordu našel poblíž opatství Rievaulx v severním Yorkshiru doklad o stupni technologického důmyslu, který ukazuje až k průmyslové revoluci 18. století. (Opatství Rievaulx patřilo ke klášterům, jež dal král Jin­dřich VIII. zavřít ve 30. letech 16. století v rámci konfiskací církev­ního majetku.) Když McDonnell prozkoumával rozvaliny Rievaulx a Laskillu (dceřinného kláštera vzdáleného asi čtyři míle od mateř­ského kláštera), shledal, že tu mniši vybudovali pec, v níž získávali železo ze železné rudy.

Typická pec ze 16. století se poměrně málo lišila od svých před­chůdkyň ze starší doby a podle moderních standardů byla nepříliš účinná. Struska a další vedlejší produkty obsahovaly značnou kon­centraci železa, protože takové pece nedosahovaly dost vysokých teplot na to, aby se z rudy získal všechen kov. Avšak struska nalezená McDonnellem v Laskillu měla nízkou koncentraci železa, srovnatel­nou se struskou, kterou produkují moderní vysoké pece. McDonnell se domnívá, že mniši už směřovali k budování pecí pro produkci zušlechtěného železa ve velkém měřítku; zušlechtěné železo bylo klíčovým materiálem průmyslové éry a zdá se, že pec v Laskillu byla prototypem takové pece.

O nízké účinnosti pecí se zmíním v blogu, který právě připravuji.

V mnohých klášterech byla řemeslná výroba a většinou na dobré technické úrovni. Snad za zmínku stojí, že v jenom cisterciáckém klášteře u nás mniši vynalezli výrobu pocínovaného plechu. Tenkrát se mu říkalo bílý plech. Ve středověku se u nás těžil cín a z něho se dělalo dražší stolní nádobí. Když odbyt rostl a cín nestačil, přišli mniši na to, že nádobí dělal z železného plechu, který pocínovali. Problém je v tom, že předem je nutné zbavit povrch plechu veškerých okují a nečistot. Nejsnadněji se to dosáhne mořením, tedy namáčením v kyselině solné nebo kyselině sírové o vhodné koncentraci. Tuto výrobu zavedli, nádobí bylo levnější, obchodníci vydělávali. Dlouho se však z toho naši obchodníci neradovali, jednotlivé cisterciácké kláštery udržovali kontakty a brzy zahájili výrobu bílého plechu i v cisterciáckých klášterech v okolních zemích. Dnes se pocínovaný plech používá hlavně na plechovky konzerv.

Moc hezké , děkuju za zajímavý blog.

Velmi zajímavý článek. Získávání lithia z cinvalditu zatím naši metalurgové nezvládají.

Poučný a zajímavý článek.